Na tento počin Daniela Špinara, jsem byla hodně zvědavá. Rozhodně nezklamal, i když mám z Křehkosti, tvé jméno je žena trochu rozpolcené pocity. Hra má pro mě totiž dvě roviny, které se mi ani několik dní po zhlédnutí nedaří sjednotit.

Výrazově výrazným pasážím v podání Karla Dobrého, mimochodem skvostně zahraným, a působivých 420PEOPLE by slušelo vlastní představení. Ocenili by ho zejména alternativněji založení diváci. Mě - diváka konzervativnějšího charakteru - neurážely, ale do celkového konceptu hry mi nějak nezapadaly.

Chápu režijní nadšení, které i musím ocenit, ale ve spojení s jádrem hry, jímž bylo pět velkých žen českého herectví v úvahách o životě ženy, o životě herečky, o mužích a rodině, o své vlastní duši, mi tyto dva celky do sebe nezaklaply tak, jak bych si původně přála.

Za pochvalu stojí už prvotní uchopení látky. Sestavení jednotlivých, na sebe zdánlivě nenavazujících, výroků do jednoho kompaktního celku a vytvoření tak zajímavého dialogu se povedlo. Vznikl tak pro diváka atraktivní text.

Stejně tak je představení inspirativní po své vzhledové stránce - celkové sestavení scény, její využití a pohyb po ní a také dojem jakéhosi kabaretního hávu, pod kterým je celá Nová scéna zahalena.

V neposlední řadě je nutné vyzdvihnout výkon těch, kvůli kterým tam, troufám si říct, většina diváků přišla (a také jistě chodit i nadále bude), a to již zmíněných pěti dam, pěti úžasných hereček. Iva Janžurová, Taťjana Medvecká, Jana Preissová, Eva Salzmannová a Johanna Tesařová odevzdávají standardní, tedy skvělé, herectví okořeněné humorem a elegancí, které diváka nevyvádí z pocitu, že je prostě a jednoduše miluje.

Můj celkový dojem ze hry, který potvrdila i dlouhotrvající "děkovačka" první premiéry, je dobrý. Jen mám pocit, že potlesk z větší části nepatřil hře jako takové, ale té úžasné pětici, která si ovšem svůj potlesk bez diskuzí zaslouží.