Jelikož se tento server zabývá pouze inscenacemi na české divadelní scéně, rozhodl jsem se poprvé využít příspěvku do tzv. Blogu. Rád bych vám totiž představil novou inscenaci bratislavského divadla Nová scéna, která mě zcela uchvátila a zařadila se v mých očích mezi špičku původních (česko)slovenských muzikálů. Dámy a pánové, na scénu přichází MOJŽIŠ!

Původní slovenský muzikál autorů Vyskočil - Hartl - Pavlac - Dolný - Štrasser přináší na jeviště Nové scény originální pojetí starého příběhu s přesahem do dnešní doby. Jak se lze na webových stránkách divadla dočíst, ambicí autorů je oslovit diváka jakékoliv věkové kategorie a jakéhokoliv náboženství. A to se rozhodně daří. Mě jako ateistu příběh oslovil svou jednoduchostí. Pojednává o záležitostech všedního života - odvaha, sourozenecká láska, víra. Dojemný děj doprovází velkolepá hudební a taneční čísla. Tklivé písně jsou pak okořeněny vynikajícím světelným designem. Ačkoliv jsem občas nevěděl, jakou složku na jevišti vnímat dřív, nic mě tam nerušilo a nepřišlo mi zbytečné a navíc. Režijně bylo představení uchopeno velmi dobře, nápaditě a věcně. Choreografie (a výkony všech tanečníků) byly nejlepší, jaké jsem kdy v divadle zažil. Oceňuji i scénografii, která byla pro oko velmi zajímavá.

Zvoleno bylo také vynikající obsazení, ve kterém se neobjevil slabší článek, jak se často stává zejména v pražských muzikálech. Vybrána byla opravdu špička slovenské muzikálové scény. Všichni geniálně ovládali všechny tři složky (zpěv, herectví a tanec), které by měl správný muzikál obsahovat. V titulní roli se představil dnes již muzikálový matador Patrik Vyskočil, který stojí rovněž za libretem, hudbou, texty písní a v neposlední řadě režií. Bylo znát, že je pro něj toto dílo srdeční záležitostí a na jevišti nechává kus svého srdce. Dlouho jsem v divadle nezažil tak působivý výkon, jako byl právě ten Vyskočilův. S jeho Mojžíšem jsem soucítil a držel mu palce, o pěvecké stránce snad nemusí být ani řeč. Jeho překrásný hlas vynikl jak v hloubkách, tak v tónech nejvyšších. Zaslouženě si po každém čísle vysloužil bouřlivý potlesk. Kdyby se představení hrálo u nás, je jasným adeptem na Cenu Thálie. Snad tedy nominace připadne alespoň za jeho ztvránění Smrti v muzikálu Elisabeth (Národní divadlo moravskoslezské), které je rovněž dechberoucí a stojí za povšimnutí odborné kritiky. Mojžíšova protipólu, tedy Ramzese, se při mé repríze ujal Dárius Koči. Mladý herec a zpěvák oplývající charismatem, který mě zaujal již v muzikálech Mária Terézia nebo Bídníci, nemá v této inscenaci příliš prostoru pro zpěv, ale v hereckých částech má možnost vyniknout a daří se mu to více než dobře. Ve druhé části a především ke konci představení z jeho výkonu opravdu mrazí. Trojlístek hlavních postav uzavírá Miriam, během mé reprízy v podání další hvězdy slovenské muzikálové scény Mirky Gális Partlové. Netajím se tím, že jsem se na ni po předchozích inscenacích, ve kterých jsem měl možnost ji vidět, moc těšil a stejně jako pánové Vyskočil a Koči mi vyrazila dech. Dějová linka této postavy je z mého pohledu nejucelenější, má jasný začátek a konec. Silnou osobnost v křehkém těle ženy vylíčila Partlová bez chybičky. Její pěvecký výkon v sólovém výstupu mě pak zcela zarazil do sedačky a rozbrečel. Píseň začíná jemně, v nižších polohách, postupně graduje a když už si divák myslí, že interpretka nemůže jít výš, tak Partlová dokázala, že může. Troufám si říci, že její výstup byl až nadpozemský. Tyto role mají v úvodu představení i své dětské představitele, které jsem označil za "mimozemšťany". Tak komplexní výkon rovnající se dospělým kolegům přeci nemohou podat děti?! No, mohou... Hlubokosklon před nimi, jmenovitě během mé reprízy Arthur Haverda, Leonard Bíró a Nela Kronauerová. Věřím, že je čeká nadějná muzikálová budoucnost. Pokud bych měl ještě v dalších rolích někoho vyzdvihnout, budou to Jana Balzar Lieskovská a Tomáš Majláth. Největší prostor má ale hlavní trojice, a proto jsem ji věnoval největší část svého článku. Opomenout však nesmím vynikající orchestr pod vedením jednoho z autorů Ľubomíra Dolného. Opět se potvrdilo, že živou hudbu nikdy nemůže nahradit reprodukovaná. A jsem rád, že se už i v Praze čím dál častěji setkáváme s živým orchestrem a to i v divadlech, ve kterých to nebylo zvykem.

Co z toho vyplývá? Ač si velmi vážím (téměř) každé české tvorby a českých umělců v odvětví muzikálu, Bratislava mi dokázala, že to jde dělat i v našich končinách na mnohem vyšší úrovni. Z českých muzikálů jsem si odvezl obdobný zážitek z ještě relativně nového představení Devět křížů (Městské divadlo Brno), které řadím mezi to nejlepší, co v naší zemi kdy vzniklo. Jinak už ale těžko hledám, který původní český muzikál se mi líbil více. Poučme se a jeďme se inspirovat právě na muzikál Mojžiš. Já už mám vstupenku na jednu z dalších repríz, protože mi tohle rozhodně nestačilo pouze jednou a ani 450 kilometrová cesta není v tomto případě žádnou překážkou.