Jedno z nejznámějších děl Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj loupežník, které vzniklo podle reálného příběhu rusínského zbojníka z Koločavy, bylo a stále je velmi populární. Na divadelní scéně se nejvíce proslavila adaptace Milana Uhdeho a Miloše Štědroně Balada pro banditu, poprvé zinscenovaná v 70. letech Divadlem Husa na provázku (v době normalizace Divadlo na provázku). Nutno podotknout, že Balada vychází z předlohy jen stručně. Autoři si z románu vzali pouze hrubou kostru děje, na které vystavěli nový, autorský hudební příběh. Pokud bychom chtěli zhlédnout věrnou adaptaci Olbrachtova díla, museli bychom se vydat na sever do libereckého Divadla F. X. Šaldy. 

Muzikálová inscenace inspirovaná známým, tragickým osudem Nikoly Šuhaje a jeho milé Eržiky Dračovi byla doplněna o písně sourozenců Ulrychových, kteří v 70. letech vydali celé jedno album věnované tomuto slavnému příběhu. Jedná se o něco zcela jiného, než je inscenace dvojice Uhde-Štědroň, proto není divu, že bylo toto provedení pod režií skvělého režiséra Petra Svojtky a dramaturgie Jiřího Janků severočeskými diváky kladně přijato. Už zpočátku představení je patrné, že se autoři díla inspirovali Olbrachtovým románem daleko více než věhlasná Balada. Děj založený na věrné adaptaci, skvělé herecké obsazení a do toho živá hudba v podání divadelní kapely NE-KLIŠÉ. To vše je liberecká inscenace, která měla premiéru 17.6.2022. 

Herecké výkony jsou bravurní a obdivuhodné, neboť každý herec, vyjma hlavních postav (Filip Jáša, Karolína Baranová, Martin Polách, Martin Stránský a Václav Helšus), ztvárňují minimálně dvě role. Do toho si někteří odběhnou od herectví k hudebním nástrojům. Díky tomuto, dovoluji si nazvat, multifunkčnímu představení divák odchází z divadla ohromen a nadšen. Dlouhé aplausy, mnohdy ve stoje, jsou na místě. Karolína Baranová v roli Eržiky, kterou můžeme vidět např. v hlavní roli nedávno uvedené inscenace Marie Antoinetta, opět dokázala, že se jedná o výjimečný herecký potenciál! Totéž se dá říct i o ostatních hercích. Židé Wolf a Beer v podání Václava Helšuse a Martina Polácha dodávají příběhu syrovou, nevynucenou komičnost, kterou lze vypozorovat i v dějové lince Kapitána (Zdeněk Kupka). Derbak (Martin Stránský), Nikola (Filip Jáša), Svozil (Tomáš Váhala), Jura (Ondřej Kolín) a další přispívají příběhu naopak dramatičností.

Scéna, stejně tak i kostýmy, jsou velmi dobře pojaty a příběh doplňují správnou atmosférou. Nic není přehnané, a i když se chvílemi scénografie může zdát chaotická, má vše svůj význam a smysl. Vojenské kufry, železné konstrukce, minimalistické oltáře představující pravoslavnou a židovskou komunitu, obří obrys sokola na pozadí scény představující Nikolu, nebo též album skupiny Javory, a spoustu dalšího. Z textu se může zdát, že je scéna zbytečně přehlcena kulisami, ale opak je pravdou. Většina z nich má, stejně jako herci, vícero rolí, a tak můžeme například kovové konstrukce vnímat jako chýše, hory nebo stromy.  

Multifunkčnost muzikálu, či skvělá spolupráce herců dokazují schopnost a talent činoherního souboru Divadla F. X. Šaldy, který se v lecčem může rovnat pražským divadelním scénám. Není divu, že se právě tento soubor pyšní několika prestižními oceněními, jako je Cena Thálie za nejlepší ženský herecký výkon nebo poslední vyhraná cena Komedie diváků 2022, kterou si činohra přivezla z GRAND Festivalu smíchu v Pardubicích za inscenaci šéfky souboru Kateřiny Duškové Hra, která se zvrtla. Nebudu přehánět, když dodám, že by ocenění zasloužilo hned několik dalších inscenací DFXŠ s Nikolou Šuhajem na předním místě.