Městské divadlo Brno uvedlo muzikál Heidi, který vychází z díla švýcarské spisovatelky Johanny Spyri. Hudba Michaela Schanze evokuje volnost švýcarských Alp. V nastudování je tak často slyšet troubení uklidňujících rohů, nechybí harmonika. Nabízí veselé popěvky např. "Jo, čagánek to chce mít a hučku nasadit", "Máš ji/máš mě".

Představení předkládá příběh malé osiřelé dívky Heidi, která vyrůstá u své tety Edith, ale jelikož ta si najde nové místo, musí Heidi ke svému dědečkovi. Dědeček, starý mrzout, žije daleko v horách, daleko od městečka Maienfeldu, daleko ode všech. Je jasné, že osamělost je příchodem děvčátka narušena, což se mu naprosto nelíbí. Heidi si dědečka Konráda ihned oblíbí, a je to až s podivem, jak svižně je jejich vztah vykreslen. Heidi poznává krásu přírody, krásy hor, skamarádí se s Petrem, pasáčkem koz, a spolu s ním poznává daleké pastviny. Její nakažlivá spontánnost, radost nakonec dědu Konráda začne měnit. Obzvlášť, když rozjímá o svém dosavadním životě, kdy přišel vinou požáru o syna a jeho manželku, Heidiny rodiče, a uvědomuje si, že Heidi je v podstatě změnou, kterou mu osud nabízí, a také jediný cíl, pro který by měl nadále žít. Avšak opět se na scénu vrací Edith, která Heidi odváží do Frankfurtu.
Ve Frankfurtu, v rodině Sesemannových, žije nemocná Klára, která je vinou choroby upoutaná na vozíku. Klára velmi často, a marně, čeká na svého zaneprázdněného otce. Přítomnost ji dělá babička a vychovatelka slečna Rottenmeierová. Babička si uvědomila, že Klára potřebuje nějakou kamarádku jejího věku.
Přichází Heidi, k nelibosti slečny Rottenmeiervé, která její nespoutanost není schopna skousnout. Avšak pro Klárku je Heidi osvěžením. Novým impulsem. Heidi ji vypráví o horách, o dědovi, o Petrovi. Klára si však uvědomuje, že díky své nemoci, nemůže hory navštívit. Ale dobrosrdečná Heidi ji vyzývá, aby použila fantazii, že "se stačí jen dívat, svět je kouzelný!"
U Heidi se pobytem u Sesemannových projeví narkolepsie, a tak z obav o její zdraví je poslána zpět do hor, po kterých touží, za dědečkem a Petrem, po kterých se jí stýská. Po návratu do hor se její zdraví zlepší a později přijíždí i Klára, která díky pobytu v horách a přátelství s Heidi najde sílu znovu chodit.
Příběh končí šťastně – Heidi i její přátelé najdou štěstí, dědeček se usmíří se společností, a příroda Alp zůstává symbolem uzdravení a radosti.

Režie Stanislava Moši využívá potenciálu Muzikálové školy a jí vychovávaných dětských představitelů pro uplatnění v brněnském nastudování díla, kdy jsou dětští představitelé rolí, v probíraném muzikálu, obsazeni vůbec poprvé. Spousta obrazů je však přerušováno častými zatmívačkami. Scéna je prostá, využívá zadního prospektu jako malovaných kulis hor, tak i domu rodiny Sesemannových. Využívá několika rekvizit a pohádkové provedení doplňují například prostě zkonstruované kozy na kolečkách. Kostýmy jsou stylizovány dobově. 

Představitelka Heidi - Karolína Čtveráčková - je plná energie, odvážná, vždy se žene vpřed, a to ať už svým postojem, celkovým pohybem těla, kdy vždy vystřelí hlavou dopředu, tak i zápalem, se kterým jedná s ostatními. Energie je prýští z očí, je až nakažlivá. Baví mě její pozitivní pohled na život. Chce se vám, spolu s ní, smát se, být neustále pozitivní. Předvádí empatickou dívku, která myslí na své bližní, je upřímná a učí empatii vše kolem.

V roli jejího dědečka vystoupil Igor Ondříček, ze začátku chlap, kterého se bojíte, máte z něj respekt. Je tvrdý, odmítá změny, odmítá kontakt s ostatními. Avšak Heidina laskavost mu začne měnit pohled na svět. Děda Konrád si uvědomuje šanci, kterou mu Heidi nabídla. Šanci změnit se, těšit se z její přítomnosti a to mu nakonec otevře cestu k ostatním lidem. 

Svým výkonem zaujala i Viktória Matušovová v roli slečny Rottenmeierové, která vyžaduje řád, vyžaduje pořádek a to poměrně tvrdým přístupem - dává to najevo svým jednáním, pohyby a silou hlasu vše jen podtrhuje. Stačí jí jen vydat zvuk a všichni víme, jak danou situaci máme chápat. 

Jednoznačným pozitivem je, že se divadlo snaží hrát představení pro děti s dětskými představiteli a buduje tak u jedněch, tak u druhých vztah k živému umění.

#divadlomasmysl

IG: @emanuelflame