Filmový scénárista Joe Gillis prchá před exekutory a své auto ukrývá v garáži tajemného domu, obývaným hereckou star Normou Desmond a podivným sluhou Maxem. Norma, hvězda němého filmu právě ztratila svého mazlíčka a Joe je tak zaměněn se zřízencem pohřební služby. Norma se dozví, že nově příchozí muž je filmový scénárista, což v ní zažehne chuť opět točit, a i něco víc.
Dáma využívá svého vlivu, majetku a tak Joea najme k dopracování svého scénáře. Joe, zprvu odmítavě, využívá azylu, přízně a luxusu. Problémem je však, že dáma žárlí, využívá jej a nenechá jej žít si svůj život. Stačí nepatrné odmítnutí a ihned jde o život. 
Joeovou nadějí na vytržení z "vězení" je kontakt s horlivou scénáristkou Betty, která se bude vdávat za jeho známého. 
Scénář je hotov! Je odeslán do studií Paramount. Ateliéry se skutečně ozývají - avšak jen z velmi smutného důvodu. Od reality odtržená Norma však do studií neváhá zavítat a tam naprosto roztává, vzpomíná, jak ona, spolu s ostatními lidmi od filmu tento svět stvořila.
Joe opět mizí z domu. Dáma tuší, nachází telefonní číslo a nebojí se konfrontovat Betty. Ovšem přistihne ji Joe a ten zcela otevřeně Betty zve na Sunset Boulevard. Kumulované naštvání v Joeovi bouchne! Řádění emocí, jde ruku v ruce s bouřením živlů, a od zakřičení je to neskutečná jízda. Emoční výlevy, křik, jedna Joea nepoznává a trpí, druhá jím je překvapená! Norma se uklidňuje zpoza závěsu a sleduje Betiin kvapný odchod - "ano, tohle jsem chtěla, vše jsem spravila." Ale ne, Joe si balí kufry. Ta opovážlivost! Norma míří, střílí, Joe ztuhne a mrtvý padá do bazénu.

Norma Desmond - chvíli je tajemná žena, pak taje, pak je přísná, poté bláznivě zamilovaná, plná energie, až dětinská, na to hned zlomená odmítnutím. Norma je naprostý magor! Stanislava Topinková potenciálu naplno využívá - využívá gesta, raduje se, tančí, choulí se, křičí, šeptá, blouzní. Ty prudké změny emocí mě moc bavily. A tomu všemu jí dopomáhají naprosto božské kostýmy Andrey Pavlovičové. Co výstup, to nový kostým, který vždy korunuje pokrývkou hlavy. A změny nálad elegantně reflektuje i překlad - když je s Joem v pohodě - tyká mu. Ale jakmile není po jejím - začne mu vykat.

Představení je dojemné - fandíte Normě, ať se scénář podaří a natáčení dopadne, pak však vás dojme, že vše je jen historie - nostalgie. A star žije v iluzi, vzpomíná a stále si myslí, že je vše, jako tenkrát. A zamýšlíte se nad chováním Maxe - Otázkou je, co je horší - zda ztráta obdivu, nebo odtržení od reality. Díky, za sóla, Jiří Kubíku.

Bavilo mě sledovat Pavla Režného, jak zprvu trpělivě poslouchá, co si Norma žádá, trpělivě odkrývá tajemství, které mu Max postupně odhaluje. Všechny ty myšlenky. Nakonec se už jen cynicky pousmívá, sarkasticky komentuje děj. Nakonec to v něm bouchne a nechává konečně průchod emocím. Přítomnost Betty mu lichotí, ješitnost sama - že jí může pomáhat, z potutelných úsměvů je znát, že má navrch. On má však jiné zájmy, ale je ochoten ji se scénářem pomocí.

Betty - Charlotte Režná, jež je zprvu rázná, tvrdá, později ovšem roztává, když zjistí, že by mohla vypracovat svůj scénář. Na společné pracovní chvíle se těší. Bude se vdávat - avšak zjišťuje, že její vztah s Artiem jaksi vyčpěl. Když vzpomíná na své dětství, dospívání u filmu - při brození se v myšlenkách zjihne, rozpláče se a přizná, že miluje Joea - díky za procítěný duet "Neumím se lásky vzdát".

A ta hudba! Velké melodie, živý orchestr - zážitek! Scéna jistě zaujme kulisou patrového domu, z jedné strany exteriér, z druhé, logicky interiér - rudý, dravý s fotografiemi populární herečky. Bonbonkem je Normin bílý vůz...

A prosím vás ty dementní plastové pásy v bazénu jsou jako k čemu?

IG: @emanuelflame