Přiznám se, že na zpracování muzikálu Oliver! jsem byl velmi zvědavý. I přesto, že představení pracuje s dětskými postavami a početným dětským sborem, díky za pěkné provedení již úvodní "Food, Glorious Food" (Sním o tom, že jím), což zvyšuje autenticitu, nemyslím si, že je představení prvoplánově určené dětem, ať pro jeho délku, ať pro komplikovanost příběhu, kdy sledujeme příběhy značného množství osob, či pro jeho "temnotu" a "tíhu" a krutost. Ale je otázka, zda to tak i děti vnímají. Každopádně bych nepočítal s odlehčenou rodinnou podívanou.

Děj vychází z románu Charlese Dickense "Oliver Twist" – výprava nás zavádí do prostředí viktoriánské Anglie, kde dominuje chudoba, zločin a bezcitná hrubost. Což dokazuje závěr představení se Sikesovou brutalitou vůči Nancy. Oliver je sirotkem, který je dospělými zneužíván, což působí depresivně. Odkud ta bezcitnost pramení? Proč jsou ti lidé tak zlí? Sami si snad ventilují své životní neštěstí? Střechu nad hlavou má, jídlo má, avšak ulehá v rakvi. Ten kluk prostě nebude mít klid...?

 

A napadá mě řada otázek.

Proč se depresivní téma v muzikálu Lionela Barta objevilo?

Zřejmě se budeme muset vrátit zpět do doby vzniku představení. Musím si představení výrazně zasadit do kontextu. Muzikál Oliver! měl v Londýně premiéru v roce 1960. Období bylo dobou nejen kulturních změn. Británie té doby se stále vzpamatovávala z dopadů druhé světové války – tudíž domácnosti se chovaly úsporně. Království ale zažívalo již sociální změny, včetně debat o třídních rozdílech – což je v představení zřejmé. Dále o právech žen, které byly vázány na násilné vztahy nebo závislé na mužích pro přežití – Nancy – musí být vždy poslušná příkazům Billa, ale i přes surovost jej miluje. Dále je znát jednoznačné odlišení oddělení chudých a vyšší střední třídy, kteří žili v diametrálně odlišných podmínkách. Což je jasně dáno i výpravou představení Davea Bensona a Andrey Pavlovičové.

Chudobné prostředí je tmavé, lávky a úkryt Faginovy party je zahrazen překříženými latěmi, náklony konstrukce, rovné linie nenajdete. Oproti světu pana Brownlowa – vychází z čistoty, vychází ze symetrie, kde interiéru dominuje kryt.

Ty rozdíly, dva různé světy - odráží nejen Dickensův román, ale i tehdejší život na ostrovech. A lze tak najít i shody v soudobé společnosti. Rozevírání nůžek...

 

Dále mě zajímá - co je důvodem pro uvedení na scéně NDM – zda jen si odškrtnout políčko „klasika“? Každopádně uvedení nabídlo příležitost sboru Permoník vyniknout na velké scéně Divadla Jiřího Myrona.

 

Možná nadešel čas si zopakovat děj...

I.

Oliver má hlad! Chce si přidat, ale jelikož vyrůstá v sirotčinci, není pro jeho hlad pochopení, a tak je panem Bumblem prodán na práci do dílny, ve které se vyrábějí rakve, odkud, díky řečem o Oliverově matce, uteče. Ocitá se v Londýně, kde si jej všimne Lišák, který jej přivádí k Faginovi, který velí dětské kapsářské bandě. Oliver je zaškolen, seznámen s Nancy, a vydává se do akce, ale při ní je chycen, když okrádá pana Brownlowa.

II.

Nancy baví lidi v hospodě písní, kterou přeruší příchod zločince, zloděje Billa Sikese, který svým výstupem vyjádří, že se jej každý bojí.

Lišák Fagina zaskočí zprávou o chycení Olivera, což způsobí paniku – bojí se, že by mohl zlodějskou partu prozradit. Sikes vyšle Nancy, aby Olivera přivedla zpět.

Oliver je mezitím u pana Brownlowa, který ho jako omluvu za neoprávněné obvinění z krádeže vezme k sobě. Brownlow si všimne podoby Olivera s někým z minulosti. Nancy však Olivera unese zpět ke Sikesovi. Zatímco Sikes vnímá Olivera jako hrozbu, Nancy ho chrání i za cenu vlastního života – její láska k Sikesovi je slepá, navzdory jeho špatnému zacházení.

Mezitím stará Sally přizná Bumblovým, že ukradla přívěšek Oliverovy matce. Medailonek předají panu Brownlowovi, který zjistí, že Oliver je jeho vnuk. Rozhodne se ho získat zpět. Nancy chce napravit své činy a domluví s Brownlowem předání Olivera. Na mostě ji však Sikes zabije dřív, než k předání dojde.

Nakonec Oliver nachází klid a lásku v péči svého dědečka pana Brownlowa.

 

Dojem na mě dělá, že Oliver se celým představením jen míhá. Muzikál nabízí řadu příběhových linií – ať Bumblových, ať Faginova, ať zlodějské party, či nešťastná láska Nancy… Pořád je to tak nějak kolem Olivera. Oliver je jen pojítkem. Režie Olšovského však skvěle obsáhla náročnost práce s dětským souborem a velkým počtem postav. Bavilo mě u hromadných výstupů, kdy prostě se chvíli zapomenete a sledujete, co se děje v jednom koutě, oproti tomu jistě utíká nějaký mikropříběh na straně druhé.

Představení nabízí řadu různorodých skladeb, ať již baladickou "Where is Love" (Kde se láska schovává) až po energické, rytmické "Consider Yourself" (Přidej se k nám), nevyhýbá se ani uvolněné odrhovačce "Oom-pah-pah" (Oom-tsa-tsa), vše skvěle zahrané orchestrem NDM. Hudba se snaží, a jde jí to, uvolnit poněkud těžký děj.

Muzikál je o kontrastech – veselé "Consider Yourself" a "Food, Glorious Food", pak tam jsou temné – sólo "Bill Sikes" a ještě solo Olivera.

Dalším kontrastem je surovost jednání postav – ať již Sowerberryovi (Pavel Liška a Eva Zbrožková), či Noe Claypole (Adam Živnůstka), nebo Bill Sikes (Lukáš Vlček). Oproti nim vystupuje Nancy, která by ráda projevila dobrosrdečnost, Nancy (Andrea Gabrišová) naservírovala radost a zábavu svou odrhovačkou na začátku druhé části. Díky za zpěv kantilény "As Long As He Needs Me". Ale ta její pozitivní vlastnost je však potlačena, spolu s jejím dalším žitím.

Komická postava Fagina v podání Marka Holého je možná morálně pochybná, ale Holý z něj dělá sympaťáka, který muzikál koření humorem. Velmi mě bavily jeho interakce s dětmi – "You´ve Got To Pick A Pocket Or Two" (Ten, kdo prsty šikovný má). Díky čemu došlo k uvolnění celkové těžké atmosféry díla. Např. v druhé půlce "Reviewing the Situation" ukazuje jeho váhání mezi zločinem a spořádaným životem s vtipem a ironií.

Slabým místem jsou dialogy Bumblových, to vždy spadne řetěz, hlavně v druhé části, a ptáte se, kdy už bude další výstup. Možná by to chtělo hudební podkres... ale licence je svatá!

 

Je v tom všechno - trochu činohry, trochu zpěvu, trochu tance, trochu děti. Představení ukázalo surovost, se kterou se nejen děti, a nejen dnes, setkávají, avšak příběh muzikál vyvažuje dobrým koncem, nabízí naději, že nepřízeň osudu je možné překonat, ale zřejmě s jistou dávkou štěstí a náhody.

Oliver! přináší chytlavé melodie, energické výstupy a postavy, které rozehrávají temný a tvrdý příběh. Pokud bylo dalším cílem diváka seznámit s rozsáhlým dílem Charlese Dickense, pak prosím, provedlo se to snesitelnou muzikálovou formou.

 

IG: @emanuelflame