Blog uživatelů i-divadla

Lepší být blázen, než být sám
vydáno: 20.2.2023, Emanuel Flame

POZOR, OBSAHUJE SPOILER!

Pokud se budeme držet čistě imaginace kuřačky Almut, budeme svědky setkání se s jejími nejlepšími kamarádkami, se kterými jela do Itálie, poslouchaly Madonnu a nyní se potkávají po 40 letech. Ženské jsou vskutku rebelky, jsou hlučné, troufnou si napadnout ministryni, a díky tomu končí ve vězení. Vzpomínky všech žen se v kvapném tempu vyjevují, a tím se nám představují - drsná učitelka tělocviku Apolena Veldová, zdravotní sestra Veronika Janků a elegantní profesionální vdova Monika Švábová.
Vyprávění zasahuje do mnoha etap životů žen - vzpomínají na své profese, na cesty do práce, těší se na důchod - vyzdvihují jeho pozitiva, s trefnými zábavnými poznámkami. Na druhé straně, když se jim do domova seniorů podaří dostat, předstírají své nemoce a vzniká tak řada komických situací. Odkrývají však i tvrdou realitu, se kterou prvoplánově nepočítaly.
Svižné tempo představení používá současného jazyka, překlad se nevyhýbá vulgarismům a v podstatě evokuje, že dnešní penzisté nejsou jen posluchači dechovky, vždyť už i Madonna je v penzi. Dámy se popichují, přátelsky urážejí.

ZNOVU VARUJI, ŽE OBSAHUJE SPOILER, TAK POZOR, ZDA CHCETE ČÍST DÁL, ale i přesto vše nevyjevím…

Nakonec pochopíme, že vše sice odráží realitu, ale není to pouhá Almutina představa. 
Největší prostor je dán zcela jasně dán Almut - Jana Kubátová, která pálí jednu cigaretu za druhou, a chrlí obrovské množství textu, s naprostou jistotou. Nikde nezaváhá. Velmi přesvědčivé, své běsy dává na odiv, její neklid je znát, až snad z nemožně propletených nohou.

Almutiho vyprávění jede, myšlenky tečou, vzpomínky? Snad! A jsme svědky prvních záblesků a říkáme si, sakra, co se to děje? Tady je něco v nepořádku. Almut kouří, nespí. Vyprávění pokračuje, další záblesky, podpořené hudbou, projekcí, a slovy o plamenech. Almut však dále vypráví, strachuje se, baví se na úkor stáří. Stále nespí, kouří a kouří. Směje se - přejme konečně její hlavě odpočinek. Kouří, a blížíme se k šokujícímu závěru - Almut kouří, usíná. Hoří... Veškerý humor jde stranou. Cítíme, ano otevřený oheň, který je na scéně přítomný, že spalující oheň nepohlcuje vzpomínky, respektive výmysly nemocné hlavy, ale zároveň odhaluje kritický okamžik života této dámy. Není svobodná, tragická životní událost ji dostala do blázince.

V bravurně napsaném představení jde humor až na dřeň. Nebojí se klišé, utahuje si ze stáří, odhaluje mytí důchodců a nevyhýbá se ani tématu sexu. Připomíná, že důchodem svět a život nekončí, však pojďme vysedávat do noci po podnicích. Na jednu stranu skupina žen líčí, jak se na něco těší a v druhém sledu vidíme syrovou, až snad surovou realitu, které nám koutky úst stahuje, a chtě nechtě se tváříme vážně. 

Představení je protkáno řadou postav - vážný doktor, nevyspalý řidič autobusu, netrpělivý číšník, který snáší rozvernosti dam - ano, jsou to ženy, sakra, a touha po mužích jim není cizí. A chlapec, zdá se, dal by si říct. Profesor na penzi, vše odehrává Matyáš Darnady - veškeré role zdařile odděluje. Ještě navíc je představen rovněž jako ministryně, která vystupuje v televizi. Baví mě, že video spoty a reklama na Rezidenci jsou na profesionální úrovni.

V jednu chvíli se smějete při mytí "hrušek", v druhém okamžiku se vyděsíte, když si uvědomíte, že stáří může znamenat naprostou samotu a slyšíte jen depresivní tikot hodin. Hra baví, zároveň děsí. Neustále pluje od jednoho extrému k druhému. To vše je odehráno na kompaktní malé scéně, jež si vystačí se 4 židlemi, lůžkem a plexisklovou tabulí, které chvíli slouží jako prosklená stěna autobusu, jindy zase koupelna.

IG: @emanuelflame


Další články tohoto uživatele na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.