Představení Les Misérables uváděné, již poněkolikáté, na jevišti GoJa Music Hall je odvarem nastudování z roku 2003 tamtéž. Domnívám se, že režiséra cast snad neviděl ani z rozjetého rychlíku. Představení je recyklovaným recyklátem, který prošel dalším recyklačním procesem. Chce to inovaci. Chce to upravené kulisy, chce to úpravu kostýmů. Chce to osvěžit. Chce to nový light design, chce to nový zvuk. Co vlastně uvádění má vyjádřit těžko říct. Nad hlediště se stále skví lustr z Fantoma. Na scéně jsou lože z Fantoma, které jsou jako pěst na oko k ponurému příběhu a jeho kulisám. Pokud mají Bídníci evokovat naději, tak v tom že se ještě vrátí Fantom opery?

Company na scéně se neustále s někým objímá, když pláčou. Objímá, když se povzbuzují. Objímá, kde koho, že i sám Valjean zírá, k čemu se to company odhodlalo - to na zkoušce nebylo... Objímá se a osahává v docích - OK, sem to patří... Čest výjimkám! A pokud tohle nedělají, tak prostě jen tak rozhazují rukama. Pořádné muzikálové číslo, aby člověk pohledal. Smutné je, že nejvíc hrála paní Absolonová, která vystoupila jako host. Možná člověk musí mít to správné štěstí na obsazení rolí. Když už jsme u Thénardiérů - chytlavá scéna Hlava mazaná neměla správnou sílu udržet pozornost diváků. Chyběl správný timing pro vtípky, grimasy a gestikulaci, který je pro humor čísla zásadní. Pan Kotiš to celé jen nějak odzpíval.

Vše zachraňují Randák, Vaněk, Prokešová - a zaplať za ně tisíckrát. Nadšení Enjolrase je nabíjející. Zamilovaný Randák je nadějí. A Eponina Prokešová je utěšujícím lékem na zoufalství, se kterým z muzikálu odcházím. Díky za Samotářku.
Pochválit by chtělo i Moniku Sommerovou, jako Fantine. Ale bohužel, Moniko, můžete se snažit hrát jak můžete, můžete ronit slzy jako hrachy, můžete sebevíc umírat, volat k sobě Cosettu. Můžete pro samé umírání na jevišti sama zemřít, ale když ikonickou hudbu Les Misérables přehluší reprodukovaná hudba z okolí Výstaviště, ten správný pocit smutku, soucitu se nedostaví.

Nastudování Bídníků má zřejmě to nejlepší již dávno za sebou. Pokud na to půjdete, vyhněte se místům v sektorech M a N naprostým obloukem, to ty peníze raději hoďte do kanálu. Co se týká sektrorů A, D, E, H - prostě sektory boční, počítejte s omezeným výhledem. I když šíře jeviště GoJa music hall nabízí mnohé, tak celá inscenace se soustředí na střed jeviště a míří ke středu hlediště. Hraje se spíše v přední části. Nikdo se do velkých akcí nepouští. Zábleskem naděje jsou však jen barikády. Oko potěší stylizace pařížských ulic na velkorysých kulisách. 

Obdivuhodný je pěvecký výkon pana Štágra a klid na duši přidal Petr Gazdík, jako Jean Valjean.

IG: @emanuelflame