To se vezme docela chytrá a svižná intelektuální hříčka kombinující několik dějových rovin a parodující brakovou (nejen) literaturu, zasviní se bulvárním humorem Heleny Štáchové a postaví se do zatěžkané monstrosní scénografie plné krásných vizuálních triků, stínoher, mnoha netradičních loutek, černého divadla, javajek, animovaných projekcí a tak. A ono to vlastně hodně ztěžkne. A moc to nedrží pohromadě. A veliká muzikálová čísla této věci příliš nesluší, byť některé obrazy jsou velice působivé. Tak to asi dopadá, když má (bůhvíproč) dotované divadlo příliš veliký rozpočet, který nemá, na čem utratit, a tak se scénografie rozkošacuje a rozkošacuje a pak se o tom už moc nepřemýšlí, jen aby to bylo pestré a výpravné a muzikálové.

Jinak je to samozřejmě moc dobře řemeslně udělané s několika pozoruhodnými zejména loutkovodičskými výkony (Marie Šimsová jako kabaretní zpěvačka). Naštvala mě občasná nesouhra v dělené interpretaci (Richard Maška jako Spejbl - byť některé jeho sólové vstupy byly vodičsky senzační). A loutkám neskutečně nesluší, že neštronzují, když nemluví - není to základní loutkářská zásada? (Autor je loutkoherec, který se ve svém životě s marionetou na dlouhém vedení poměrně často potýká.)

Mluvičské výkony jsou solidní, nicméně u Martina Kláska někdy není příliš přesně oddělení jednotlivých postav... A jeho Dracula občas zní moc hurvínkovsky, čemuž úplně nerozumím a rušilo mě to. Štáchová je skvělá, precizní, ale také je z jejího hlasu již cítit jistá únava. A ten pro mě nepochopitelný playback písniček je prostě poznat. Nicméně písně jsou highlighty představení (paradoxní, že právě během nich nejvíce bují ta scénografie, tolik pranýřovaná výše), hudba, texty i aranžmá jsou velice dobré (včetně trochu staromódní předehry před zavřenou oponou).

SPOILER: Závěrečné zjevení vodičů i mluvičů a uzavření celé inscenace do jakéhosi rámce divadla na divadle je velmi silnou a nečekanou pointou. V kontextu předchozího to ale po zamyšlení nedává moc smysl.

A divadlo plné svátečních diváků nadšeně aplauduje.