Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog návštěvníků i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Pokus o interpretaci
Janha, 11.7.2011

Úryvek z delšího textu o Dream Factory Ostrava 2011.


Páteční večer pod těžní věží gradoval, alespoň pro mě, inscenací England od Tima Crouche (MeetFactory, Praha v režii Kathariny Schmitt). Možná nejdiskutovanější představení z celé přehlídky, které v sobě skrývá hned několik vrstev / interpretací. Dva herci v prázdném prostoru, diváci se volně přeskupují kolem nich. Muž (Hynek Chmelař) a žena (Ivana Uhlířová) nás provádějí imaginární galerií / domovem. Postupně se jejich slova spojují do příběhů i do obecnějších témat. Hraje se o obrazech. Nejen těch, které si někteří z nás dávají na zeď, anebo o nich spekulují jako výhodné investici, ale také o obrazech / záběrech z konkrétních životů. „Podívejte se,“ jsme neustále vybízeni. Jakoby opravdu náš život byl sledem záběrů, jakoby také okolní lidské životy byly pouhými obrazy. Pár dní poté si listuji esejí Věk obrazů lidstva (z r. 1938), v níž Heidegger mimo jiné uvádí, že novodobý člověk chápe sebe sama předmětně, jako disponovatelnou skutečnost. Podle Heideggera je základním pochodem novověku „dobytí světa jako obrazu“. Svět, který si člověk před-stavuje, podobně jako to činí hrdinové Englandu,je objektem určeným mimo jiné ke spotřebě či exploataci. K tomu slouží věda (podle Heideggera jeden z podstatných jevů novověku). Ta také umožní, že je hlavní hrdince transplantováno srdce a zachrání ji od téměř jisté smrti. Finále inscenace se odehrává v druhém prostoru hornických koupelen. Tentokrát jsou diváci usazeni do hlediště, na jevišti stojí jakési obří „terárium“ s ženou, která je „jiná“, nepatřící do naší kultury (zřejmé je to ze způsobu neverbální komunikace). Kulisy evokují rám obrazu, průhledná stěna bariéru či distanci. Dozvídáme se, že transplantované srdce pochází z těla manžela oné „jiné“ ženy zarámované v kulturním „teráriu“. Rozvíjena je jemná hra o (ne)dorozumění, kulturní nesamozřejmosti, relativitě. Druhá část tak slouží k dovysvětlení některých témat, ale také k načrtnutí dalších vrstev fragmentárního příběhu. Celý text T. Crouche je velmi rafinovaně vystavěný, udržuje diváky v napětí, umožňuje velkou interpretační šíři, informace dávkuje postupně a nutí k novým výkladům. Myslím, že i opakované setkání s inscenací, zejména ve výborném provedení herců MeetFactory, by bylo zážitkem.


Další články tohoto uživatele na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.