Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Staronový Columbo
Jiří Koula, 20.12.2010
Varování: V souladu s columbovskou tradicí bude v tomto blogu na začátku vyzrazena zápletka a na konci dokonce i rozuzlení celé hry (na druhé ještě upozorním).

Začnu pohledem do historie, který objasní, že uvést poručíka Columba na prknech divadla má smysl. Psal se rok 1960 a v televizním pořadu The Chevy Mystery Show se objevila epizoda Enough Rope pánů Levisona a Linka. Tito ji posléze rozpracovali do divadelní hry s názvem Prescription: Murder, premiéru měla v roce 1962.

O šest let později byl uveden film stejného názvu, v němž se objevil v roli poručíka Columba tehdy čtyřicetiletý Peter Falk. Šlo o jednorázovou záležitost, nicméně diváci chtěli víc… A tak o tři roky později začala série šedesáti osmi příběhů o poručíku Columbovi, která se stala legendou a která tuto svéráznou postavu přinesla i k nám.

Přiznám se, že jsem na Columbovi vyrostl, viděl jsem (pravděpodobně) všechny díly, mnohé i třikrát. Proto jsem si i přes nepříliš pozitivní ohlasy nemohl nechat ujít představení divadla Broadway, jež uvedlo původní hru z roku 1962 se vším, co k tomu patří (o tom později). A též přiznávám, že jsem značně zaujatý (ať tak či tak) divák.

Zápletka příběhu je (rozhodně oproti některým pozdějším) prostá, psychiatr Roy Flemming uškrtí svou ženu Kláru, přičemž alibi mu má zajistit herečka Susan, Flemmingova pacientka a milenka, když tato, převlečená za Kláru, jež už je v tu dobu mrtvá, sehraje v letadle hádku s Royem a vystoupí z něj, zatímco Roy odlétá do zahraničí. Pokud Vám to zní povědomě, není se čemu divit, jde opravdu o "úvodní epizodu" seriálu Columbo, v níž je Peter Falk mladší než kdy později.

V tuto chvíli udělám úkrok stranou. Když byl v roce 1968 natočen film Prescription: Murder, ještě se nevědělo nic o sérii, která přijde, ne všechny charakteristické Columbovy rysy jsou v něm tak, jak mají být. Columbo sice má baloňák, ale někdy ho má na sobě, někdy přehozený přes ruku, poměrně často ho nemá vůbec. Též Columbovo držení těla je (v podání čtyřicetiletého Falka) přirozené a postrádá typickou shrbenost z pozdější doby. Zbytek už zde ale najdeme, všudypřítomný doutník, gestikulace rukou, "promiňte, ještě jedna maličkost", zdánlivá úslužnost a natvrdlost, zmínky o manželce, kterou nikdy nikdo neviděl…

To bylo před čtyřiceti dvěma lety ve Spojených státech. Hra je ale uváděna dnes a tady a je značně pravděpodobné, že divák přichází na hru s velmi jasnou představou o poručíku Columbovi. A co chce, to dostane, baloňák je Columbovou druhou kůží… a postava je jak se patří shrbená.

Zajímavý je též překlad, i zde se divák dočká toho, co zná, hra je silně inspirována dialogy známými z filmu (což je ještě mírně řečeno, shodují se celé série replik), pro mě osobně to byl silný prvek, který mi pomohl se vžít do děje a přijmout postavy.

Přichází chvíle zhodnotit herecké výkony. Hra je uváděna ve dvou alternacích, já viděl obsazení Roy - Petr Štěpánek, Susan - Zuzana Dřízhalová, Columbo - Dalibor Gondík.

Jaký je Dalibor Gondík coby Columbo? U mě má asi větší štěstí než u jiných. Jednak jsem ho už viděl v roli detektiva ve Splašených nůžkách (uváděných v Kalichu) a už tam jsem si říkal, že mu taková role sedí, jeho pichlavě pronikavý pohled mu dodává věrohodnost v roli detektiva splétající nitku po nitce síť, do níž je ve finále pachatel lapen. Na uvěřitelosti v roli Columba mu přidává i jeho typická "loskutácká" přitroublost, jež se coby vnější maska k této roli opravdu velmi hodí.

Doktor Flemming Petra Štěpánka je správně chladný a vypočítavý, ostatně Petr Štěpánek je prostě Pan Herec.

Velmi příjemným překvapením pro mě byla Zuzana Dřízhalová v roli Susan coby mladé herečky postrádající chladnokrevnost, jež by ji bránila před Columbovými útoky.

A nyní se dostávám k velikému ale, kdo hru dosud neviděl a touží po momentu překvapení, nechť v tuto chvíli přestane číst. Mezi původní hrou a o šest let mladším filmem je jeden zásadní rozdíl týkající se samotného závěru hry, usvědčení doktora Flemminga.

Ve filmu je ze strany Roye vztah k Susan jen prostředkem, jak donutit Susan sehrát svoji roli při zajištění alibi. Na konci příběhu Columbo nafinguje Susaninu smrt, načež se mu doktor Flemming svěří, že Susan nikdy nemiloval a nejspíše by ji v budoucnu zabil, aby jeho vina zůstala utajena. Toto ale dle Columbova záměru vyslechne Susan, která se, hnána pudem sebezáchovy, ke své spoluúčasti přizná a proti Royovi svědčí.

Osobně toto považuji za velmi šťastnou změnu oproti hře. V té totiž též dochází k fingovanému úmrtí Susan, nicméně Royova láska k ní je opravdová a nezměrná, Roy ztrácí smysl žití a v návalu smutku se Columbovi přiznává.

Tento konec je nešťastný hned ze dvou důvodů. Prvním je, že onen cit a z něj plynoucí doznání je vzhledem k do té doby prezentované vypočítavosti doktora Flemminga - psychiatra sám o sobě dosti nevěrohodný. A s tím souvisí i druhý důvod, totiž že se Petru Štěpánkovi nepodaří diváku o své bezbřehé lásce k Susan přesvědčit. Nemyslím, že by to byla chyba pana Štěpánka, přijde mi, že k tomu prostě jeho postava nemá dostatek prostoru.

Závěr tak bohužel v mých očích celou hru značně sráží. A když už jsem u té kritiky, budu pokračovat. Velikou výtku mám ke scéně, celou první polovinu hry (a část druhé) je vpravo vepředu obrovský "podnožník", který pro hru samotnou nemá nijak velký význam, ovšem způsobuje, že pět diváků v první řadě vpravo polovinu hry prostě nevidí.

Sám jsem jedno z těchto míst původně měl, naštěstí nebylo hlediště plně obsazené, takže jsem se mohl hned po začátku přesunout do třetí řady, odkud už byl výhled nerušený.

Dalším prvkem, který prožitku zrovna moc nepřidá, je pohyb rekvizitářů, kteří během hry přinášejí a odnášejí rekvizity, přičemž z pravé přední části hlediště jsou při tomto konání nepřehlédnutelní.

Za mimořádně dobrý nápad považuju úvod hry, kdy je promítán sestřih z Columba v podání Petera Falka s dabingem, v němž se vyjadřuje ke hře a mládí představitelů sebe sama, ovšem za mimořádně špatný považuji střih této scény, kdy je nejednou tento zřetelně poznat. Myslím, že technika dospěla dostatečně daleko na to, aby bylo možno vytvořit plynulý přechod mezi dvěma snímky, které jsou statické až na postavu Columba. Tak, jak je scéna sestříhána, na mě působí jako výsledek práce studenta učícího se pracovat s Movie Makerem a mám pocit, že šlo o dodatečný nápad, na jehož realizaci nebylo příliš času.

A posledním faktem, který byl již nejednou zmíněn, je columbovské držení těla Dalibora Gondíka, sice mi to asi nevadí tak jako jiným, ale přiznávám, že působí poněkud zvláštně (a věřím, že pro mnohé nepatřičně). Naproti tomu musím ocenit nasazení Dalibora Gondíka, který, ač sám nekuřák, v roli Columba po celou hru poctivě potahuje z doutníku, to považuji za opravdu úctyhodné podřízení se roli.

Uvedené negativní faktory u mě nakonec srazily celkový dojem na šedesát procent, přesto je to pořád Columbo, kterého mám rád, a zajdu si na něj určitě ještě jednou, tentokrát ale rozhodně spíše do levé části hlediště.

Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.