Blog redakce i-divadla

Terasa, ša la la la la
vydáno: 23.4.2011, Jiří Koula
Před léty jsem se ocitnul v situaci, kdy jsme v šestičlenné skupince dostali za úkol vytvořit "umělecké dílo", v němž by se vyskytoval seznam předem daných a navzájem nepříliš souvisejících veršů a citátů. Jelikož šlo o společnost zvyklou používat převážně levou hemisféru a já v ní byl v tomto směru za exota, ujal jsem se tvůrčí stránky a během pár hodin sepsal "divadelní hru" splňující zadání.

Ta hra byla samozřejmě špatná, banální zápletka přímočaře směřující k cíli, ploché postavy, jejichž jedinou motivací bylo dokodrcat se k cíli a cestou utrousit zadané repliky, samotné provedení pak vzhledem k nedostatku času a též faktu, že se neumím vyjádřit stručně a jasně (a tedy zapamatovatelně), probíhalo jako čtená zkouška. Přesto se toto představení stalo hitem večera, zejména kvůli přítomnosti opravdu laciných prvoplánových vtípků, jež, ať už se nám to líbí nebo ne, prostě fungují.

Další dny se pak o hře již nemluvilo a po právu upadla v zapomnění, já sám jsem si na ni nevzpomněl už roky. Ovšem Terasa mi ji připomněla "v plné palbě". Měl jsem z ní totiž dost podobný pocit, přišlo mi, že autor dostal seznam gagů, námětů na historky, základních charakterových rysů postav a šibeniční termín, v němž z toho měl uplácat hru, přičemž hlavním (a vlastně jediným) záměrem bylo, že divák se musí smát.

A tak vznikla Terasa, hra se sedmi různorodými postavami, jež mají své životy a myšlenky, které na sebe ale do značné míry nereagují a oněch sedm osob má společné zejména to, že se shodou okolností sešly v jeden okamžik na jednom místě. A divák je do tohoto ve všech rozměrech značně omezeného časoprostoru vtažen jako nezúčastněný pozorovatel a sleduje, jak jednotlivé postavy prožívají kousek svého života, aniž by došlo k nějakému výraznému posunu, stejně tak by mohl sedět třeba na autobusové zastávce a pozorovat cestující čekající na stejný spoj.

Jediné, v čem by se jeho prožitek nejspíše lišil, by byl humor, který je ve hře přítomen v mnoha rovinách. K smíchu je (či se alespoň snaží být) totiž úplně vše, jednotlivé postavy, jejich myšlenkové pochody i jednání z nich plynoucí, interakce těch, co "k sobě patří", i kontrast těch, jejichž osudy se na daném místě náhodou protnuly.

Záměr "být vtipný" je tu totiž patrný opravdu na každém kroku a divák je tak svědkem humoru různé úrovně, od toho poměrně sofistikovaného až po zcela banální a přímočarý. Dynamika této stránky hry je dost podobná písni Máte na to Jiřího Schmitzera, jen místo o výzvu k užití slova prdel jde o jasný apel "smějte se za každou cenu", od úvodního občasného důvodu k zasmání se se dění na jevišti přesune do stavu, kdy je chování postav podobné Jiřímu Schmitzerovi ve vskutku šíleném zápalu křičícímu "smějete se, za břicha se popadejte, ať vaše bránice nemá ani chvíli klidu".

V kontrastu k tomu však nedochází prakticky k žádnému vývoji, vyvrcholení, děj plyne v celkem konstantním tempu bez výraznějšího momentu překvapení, jak se aktéři setkali, tak se zase rozcházejí. Ano, jsou tu sice jisté náčrty paralel v osudech postav, ovšem ty slouží opět jen k polechtání bránice, schází jakýkoliv další rozměr.

Pokud jde o herecké výkony, ty jsou vyrovnané a vlastně vůbec ne špatné, přehrávání Josefa Cardy mi přišlo záměrné, jeho teatrálnost v nejhorším slova smyslu je dle mého záměrná a má být jen dalším komickým prvkem.

Osobně jsem měl spíše problém s projevem Kateřiny Brožové jako nespokojené manželky, párkrát jsem cítil silnou potřebu ji umlátit nějakým masivním tupým předmětem, ani zde si však nejsem jistý tím, že by šlo o projev špatného herectví, spíše bych to připsal na vrub druhu humoru, který spíše nevyhledávám.

Sečteno a podtrženo, Terasa je hrou, jež má jedinou ambici - pobavit. A to se jí vlastně docela dobře daří, jen musí divák přistoupit na to, že nejde o nic jiného. Absenci čehokoliv hlubšího v kombinaci s humorem opravdu za každou cenu však osobně vnímám jako docela závažný nedostatek.

Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.