Žena z dřívějška – syrové drama s příchutí hororu

Kateřina Šebelová | 20. 11. 2017

Žánr: osudová tragikomedie
Autor: Roland Schimmelpfennig
Režie: Alžběta Burianová
Překlad: Josef Balvín
Scéna a kostýmy: Pavla Kamanová
Hudba: Jakub Kudláč
Hrají: Igor Ondříček, Radka Coufalová, Markéta Sedláčková, Vojtěch Blahuta, Eliška Skálová.

Osudová tragikomedie s prvky grotesky a hororu, tak by se dala nazvat nejnovější inscenace z repertoáru Městského divadla Brno – Žena z dřívějška, která si svou premiéru na prknech tohoto souboru odbyla v sobotu 4. listopadu 2017 na Činoherní scéně.

Populární německý dramatik znovu na scéně

Hra populárního a v současné době zřejmě nejhranějšího světového německého autora – Rolanda Schimmelpfenniga – Žena z dřívějška, byla uvedena na českých jevištích poprvé ve Švandově divadle v roce 2006. Tehdy se režie a hudby ujal režisér Michal Lang. O její další divadelní podobu se postarala až o jedenáct let později hostující režisérka Alžběta Burianová, která hru uvedla právě nyní, v Brně. Schimmelpfennigovy hry jsou v tuzemsku známé a hrané, přesto ne však tolik jako na evropských nebo jiných světových scénách. V Čechách byly představeny Schimmelpfennigovy hry Arabská noc, Létající dítě, Push Up 1-3, Předtím/Potom, Ambrózie, Říše zvířat, Zlatý drak a další.

Když se za dveřmi objeví žena z dřívějška...

Žena z dřívějška nás zavádí do rodiny manželů Franka a Klaudie a jejich syna Andiho. Rodina se stěhuje po devatenácti letech do nového domova, někam daleko za moře. Vše je nachystáno a zabaleno v krabicích a nezbývá než se rozloučit se starým domovem, kde rodinu čeká poslední noc. Syn Andi se ještě musí rozloučit se svou dívkou Tinou, manželé užívají poslední okamžiky starého domova. A najednou někdo zazvoní. Frank jde otevřít a za dveřmi stojí cizí žena, která se představí jako Romy Vogtländerová – Frankova dávná láska, které před čtyřiadvaceti lety slíbil věrnost a věčnou lásku. Přítomnost Romy zamíchá osudem celé rodiny více, než by se na první pohled zdálo...

Statická scéna, minimum hudby...

Inscenace Žena z dřívějška rozehrává úvodním vstupem dobře načasovanou dramatickou situaci, která otevírá nejen dveře dovnitř bytu, ale přímo nahlíží do nitra všech členů rodiny, před kterými se Romyinou přítomností rozkrývají nečekané otázky a situace, které náhle vyplouvají na povrch. Scéna odpovídá komornímu dramatu. Jeviště připomíná poloprázdný byt a chodbu, ve které se odvíjí většina příběhu. Zdi jsou papírem oblepené, všude se nacházejí krabice připravené na stěhování. Tento prostor svým odosobněním dobře pracuje s emocemi diváků. Vždy je nasvícená přesně ta část scény, kde probíhá ústřední monolog či dialog. Ostatní, to méně důležité se noří do tmy. Byt, který je součástí domu, je nahoře doplněn o střechu, na které často sedí Tina, Andiho přítelkyně a vypravěčka celého příběhu, která sleduje dění v domě jakoby zvenčí.

Manželská dvojice je většinou oblečená do domácích úborů, které svým způsobem prezentují jistotu a teplo domova. Andi a jeho přítelkyně Tina si zase oblékli oblečení mladé generace, jen jediná postava – Romy, která působící jako z jiného světa, je oblečená do pláštěnky.

Hudba Jakuba Kudláče zní pouze ve vypjatých momentech hry, kdy dokresluje atmosféru, po většinu času trvání příběhu zní dialogy či monology v mikrofonu bez jakéhokoliv hudebního doprovodu.

Komorní drama pro pět herců

Komorní drama pro pět postav s nádechem antické tragédie – tak by se dala nazvat Schimmelpfennigova hra Žena z dřívějška. V roli ústředního trojlístku se setkáváme s Igorem Ondříčkem (Frank), Radkou Coufalovou (Klaudie) a Markétou Sedláčkovou v roli Romy. Vedlejší (avšak neméně důležité) postavy příběhu tvoří Vojtěch Blahuta (syn Andi) a Eliška Skálová (Vypravěčka a Tina v jednom).

Igor Ondříček ztvárňující Franka, který se dostal do nepříjemné situace, kdy minulost mu nevybíravě otevírá dveře, se svojí role rozpolceného muže zhostil velmi dobře. Frank, který se ocitá v prekérní situaci, se nedokáže správně rozhodnout a postavit realitě. Povinnost velí Frankovi zůstat s rodinou a odstřihnout se navždycky od minulosti, avšak dávný slib, který dal Romy před mnoha lety a s ním související únik od závazků, nabízí lákavou alternativu. Igor Ondříček svou schizofrenní postavu hraje přesvědčivě skvěle. Radka Coufalová v roli jeho manželky Klaudie podává rovněž velmi vyrovnaný výkon. Zoufalství ženy, které hrozí ztráta životního partnera, se Radce Coufalové podařilo vystihnout naprosto věrohodně. Markéta Sedláčková v roli osudové femme fatale, která vtrhne do stojatých vod dvacetiletého manželství, aby jej rozvrátila, se na svou roli taktéž velmi hodí. Nevyrovnanou, patologickou postavu ženy, unikající do vzpomínek a minulosti, Markéta Sedláčková s minimem výrazových prostředků sehrává na výbornou. Její chladná krutost a osudovost přitom naplní syrovou dohrou celý příběh.

Eliška Skálová s Vojtěchem Blahutou jen efektně doplní příběh do všech potřebných detailů.

První spolupráce s Mošovým divadlem

Mladá režisérka Alžběta Burianová s Městským divadlem Brno spolupracuje vůbec poprvé. S Schimmelpfennigem má už svoje zkušenosti – hru Arabská noc s úspěchem režíruje v příbramském divadle od června tohoto roku. Žena z dřívějška je jejím druhým setkáním s Schimmelpfennigovou tvorbou, navíc na neznámém prostoru MdB, kde tento typ inscenací nebývá běžně v repertoáru. Silný potenciál hry, který osciluje na pomezí hororu, grotesky a antické tragédie, vyžaduje notnou dávku odvahy.

Prolínání časových rovin

Burianová se svým tvůrčím týmem zvolila formu prolínání časových rovin, aniž by byl respektován časový sled událostí. Tento postup je možná právě největší slabinou inscenace. Diváci nejprve zažívají s postavami příběhu určitou situaci bez předchozího vysvětlení, která se dokreslí až o mnohem později, v postupném rozvíjení dějové linie. Divák má tak sice možnost vidět danou situaci z jiných úhlů pohledu, na druhou stranu však toto opakování ubírá body tolik potřebnému spádu hry. Nahlížení jinou optikou nabízí také vyprávění Tiny, která ležérně sedí na střeše, odkud celé dění pozoruje a glosuje. Nicméně chladnost dialogů postav musí zaručeně vést do tragického vyústění příběhu. Ano, konec je ledově mrazivý, a pokud se nebudete moci hned nadechnout, stejně jako já, ucítíte, že se autorům podařilo naplnit závěr se slibovanou naléhavostí antické tragédie. Romy jako nevítaný element si ve své až psychopatické posedlosti rozhodně servítky nebere a chce všechno nebo nic. Před osudem a nevyřešenou minulostí se jen těžko dá utéct.

Poučení do budoucna?

V poměrně statické scéně zesílené odtažitostí jednotlivých postav v emocionálním chladu působí celá atmosféra strojeně, ale skoro mám pocit, že to je záměr. Létající kufry, vyhazované věci ze sbalených beden směrem k publiku jsou jediným svěžím prvkem v inscenaci, který působí uvolněně oproti celkovému sevření inscenace. I když je tento model stokrát na divadle použitý, zde svůj úkol paradoxně splňuje. Co se však povedlo velmi dobře, je navodit v závěru syrovou až mrazivou atmosféru, která diváky zarazí zpět do sedadel.

Pokud tento styl inscenace vypovídá o něčem uvnitř nás, stojí rozhodně k zamyšlení. Jestliže se budeme k důležitým životním rozhodnutím stavět laxně a nezodpovědně, minulost a nevyřešené záležitosti a naše svědomí nás jistojistě jednou doženou. Žena z dřívějška není odpočinkovým kusem, jak jsme v Městském divadle zvyklí, nutí nás přemýšlet o naplnění našich životů a o našem přístupu k dění kolem. Inscenace nabízí hutný koktejl prodchnutý téměř antickou tragédií. Komorní drama, ze kterého mrazí a to nejen po skončení inscenace...

Hodnocení: 70%

http://www.epochtimes.cz/2017112023886/Zena-z-drivejska-syrove-drama-s-prichuti-hororu.html