Blog redakce i-divadla

 Tomáš Dianiška je bezpochyby jednou z nepřehlédnutelných osobností českého divadla současnosti. Realizuje se na mimopražských scénách, aktuálně konkrétně v Divadle Petra Bezruče v Ostravě, kde v poslední době nazkoušel a uvedl své dvě pocty ženám, a sice Zdeně Koubkové v inscenaci Transky, body, vteřiny (byť hlavní postava dožila jako Zdeněk Koubek) a paní Špinarové ve hře Špinarka (hlavní postava je zpěvačka Věra Špinarová, nikoliv Daniel Špinar, který pro změnu dožije pravděpodobně jako Daniela Špinar), a také v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, kde pro změnu uvádí Buriana, tedy poctu královi komiků v hlavní roli s Veronikou Korytářovou. Domovskou scénou ale pro Tomáše Dianišku zůstává pražské Divadlo pod Palmovkou, na jehož repertoáru najdeme celou řadu jeho her. Na sklonku roku 2021 pak měla premiéru akční podívaná s retro výpravou do dob Charty 77 a skupiny The Plastic People of the Univerze pojmenovaná podle internetového serveru věnujícímu se této filmové odnoži s názvem Encyklopedie akčního filmu.

 Encyklopedie akčního filmu je svým způsobem nejen inscenace typicky nasáklá specifickým a trefným humorem Tomáše Dianišky, který je založen na vypracovaných hláškách a lehké ulítlosti, ale také nenápadná pocta výše zmíněné kapele v čele s její jedinečnou osobností Ivanem Martinem Jirousem zvaným Magor, případně lidem kolem Charty 77, v inscenaci se vyskytujících v postavách jejího zakladatele Václava Havla a jejího mluvčího profesora Jana Patočky, kterého komunistické zrůdy zavraždily. Autor se stejně v jako jiných svých dílech snažil vytvořit rovněž dokonalý dějový oblouk, a i přes cestování časem, změn účinkujících v několika postavách, a dokonce i se změnou pohlaví, je představení přehledné a v rámci svého žánru i poměrně logické. Otázkou však zůstává, jestli by určité škrty hře nedodaly svižnější tempo a nebyla ve finále více úderná.

 Nedělám si iluze, že se najdou i někteří návštěvníci, kterým historické pojmy a jména nebudou nic říkat. Koneckonců vedle mě seděla holčička, která pravděpodobně zatím zažila jen jednoho českého prezidenta, což je sice samo o sobě neskutečně frustrující, ale nevypadala nešťastně. A bylo milé, že se chytla při zaznění jména Václava Havla. Pro odrostlejší diváky neznaje naší normalizační historii je pak jistě dobrým průvodcem pěkně sestavený program k představení dramaturgem Ladislavem Stýblem, v němž nechybí i nezbytná zmínka, že inscenace je historickými událostmi pouze inspirována a nezachycuje skutečné děje ani osoby. A i přes tuto pravdivou větu je Encyklopedie akčního filmu důstojný hold undergroundovým odpůrcům totalitního režimu.

 Nebudu zde přirozeně zmiňovat detailnější děj hry, přesto pokud tyto řádky čte někdo, kdo nechce být o nic ochuzen, ať raději počká s pokračováním četby po zhlédnutí inscenace. Představení začíná scénou dvou youtuberů, fanoušků akčních filmů se jmény Vašek a Mr. Hlad v podání Tomáše Dianišky a Adama Vaculy. Přestože nejsem nijak zvlášť veliký příznivec této popkultury a mé znalosti jsou řekněme obecné, mohu potvrdit, že to v tomto případě vůbec nevadí. Navíc i sama postava Tomáše Dianišky prohlásí, že: „Je těžké být youtuberem, když nejste mileniál.“, čímž nepřímo prohlašuje, že divák nemusí mít příliš obsáhlé znalosti z tohoto ranku. Úvodní scéna je příjemným otvírákem, který dokáže navnadit na další průběh. Ten se totiž trochu bizarním způsobem a skrze červí díru přesune do časů tuhé normalizace.

 První zajímavostí po časovém přesunu je změna identity ústřední dvojice. Z gaučových fanoušků se stávají superhrdinové, dle vizáže nejblíže podobní postavám Lary Croft a Johna McClanea. Tím se do děje dostávají i jejich divadelní představitelé Pavla Gajdošíková a Jakub Albrecht. Důležitou postavou je i sestra jedno z hlavních hrdinů, která se k časoprostorovému a nedobrovolnému výletu připojí. Tuto postavu Venduly hraje Barbora Kubátová, a jelikož se trojice ze současnosti dostane přímo do cely Václava Havla, kterého tato dívka omylem zraní hokejkou, máme tu naservírovanou hlavní dějovou linku. A sice zachránit vznik Charty 77, jež ještě nebyla sepsána. Veškerou šílenost pak podtrhne postava z nebezpečného seriálu 30 případů majora Zemana, psychicky labilní vrah Brůna, jenž mi spíše připomínal doktora Emmetta Browna z filmu Návrat do budoucnosti, což by sice žánrově sedělo, ale pochybuji, že by tvůrci měli tento záměr.

 Nutno dodat, že představení má spád, protože se rozjíždí jednak jako klasická honička, neb ústřední trojice z vězení uprchne, tak jako napínák, zda se povede zachránit lidstvo nějakým superhrdinským činem, nejlépe na poslední chvíli. V případě Encyklopedie akčních filmů se sice nejedná o lidstvo, ale nám doufejme blízké svobodné Česko v závislosti na vzniku Charty 77. A jestli to zvládne její autor Václav Havel na pokraji smrti, Jan Patočka, Magor nebo youtubeři ze současnosti, to už nechám nedořečené.

 Herecky se jedná o vyváženou inscenaci. Ostatně na to už jsem si u her Tomáše Dianišky zvykl. Přeci jen si dokáže z pohledu autora a režiséra dobře ohlídat, aby všichni jeli na stejné vlně. Jakub Albrecht je prostě správný drsňák, Pavla Gajdošíková je akčně sexy, ale zároveň nezapomíná, že je jen chlap v ženském těle a Barbora Kubátová jako obyčejná holka skvěle doplňuje jinak úmyslně přehnané charaktery, jakými jsou například soudružka Svobodová v podání Venduly Fialové nebo již zmíněný Brůna Martina Němce. Naopak příjemně kontrastně působí proti groteskním postavičkám Martin Hruška jako profesor Patočka a Václav Havel Daniela Krečmera. Nejvýraznější je však excelentní Jan Teplý jako Ivan Martin Jirous, který se svému reálnému předobrazu přiblížil nejvíce. A nerad bych zapomněl na Adama Vaculu, jenž si kromě youtubera a esenbáka ještě vystřihl jinak zcela smyšlenou postavu syna profesora Patočky, jehož ve finále i ve skvělém nápadu a provedení přejímá Jakub Albrecht.

 Kdo má rád typický Dianiškův humor a hlášky, jistě nebude podobně jako já zklamán. Osobně by mě zajímalo, jak by se asi v sedmdesátých letech Václav Havel tvářil na předpověď, že si vezme Dagmar Veškrnovou za manželku. Logičnost děje samozřejmě také nelze brát příliš v potaz, přesto se tvůrcům podařilo udržet v přijatelných mantinelech, kde groteska a nadsázka nepřechází v trapnost a fantasmagorii. A jako dobrý nápad se osvědčila i živá hudba. Navíc se podařilo uvést nedlouho po sobě popový hit Duhová víla a tklivé Jeřabiny Karla Kryla, aniž by to působilo nepřístojně, což je samo o sobě majstrštyk. Nicméně vrcholem pro mě byly interpretace písní The Plastic People of the Univerze, přičemž když měl v ruce kytaru Jan Teplý, cítil jsem elektrizující nostalgii.

 Ačkoliv mohu Encyklopedii akčních filmů doporučit a jsem rád, že je přijatelná pro mladší generace, přesto jsem se během představení nemohl ubránit některým rozpačitým dojmům. Občasnou nelogičnost jsem již zmínil, jenže leckdy působila trochu nedomyšleně a nedotaženě. Navíc některé scény byly na první pohled jen odbočky, a i přes nabité vtipem, by dle mě důslednější škrty prospěly až příliš zdlouhavé stopáži, v které se humor chvílemi zbytečně rozmělňoval. Možná i uvedení na hlavní scéně, byť i v mnou viděné repríze zřejmě vyprodané, trochu škodí atmosféře. Komornější prostředí by mohlo dodat na hutnosti a energii. A i přes příjemné poselství celé inscenace jsem byl zaskočen až příliš častým patosem. Rozumím, že není jednoduché skloubit komedii a tragédii, ale zde působila vážnost až příliš pietně. Encyklopedie akčních filmů je solidní inscenace a její navštívení mohu upřímně doporučit, nicméně v mém soukromém Dinaniškově topu se sice pohybuje v dolní části, ale pokud možno v porovnání s obecným divadelním standardem je jistě v horní polovině.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.