Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Do tmy na sbírání bylinek
Lukáš Holubec, 20.11.2018

Cenu Magnesia Litera 2016 získala Anna Bolavá, vlastním jménem Bohumila Adamová, za román Do tmy. Rodačka ze Strakonic v něm přibližuje kouzlo sběru bylin, ale protože jsem knihu nečetl, nemohu k tomu napsat více. Jisté však je, že se jedná o oblíbenou prózu Terezy Hofové, a soudě podle dojmů z předchozích děl, bych si tipnul, že i Vojtěcha Bárty. Ze vzájemné spolupráce těchto dvou osob, společně s dramaturgií Ondřeje Novotného a výpravou Jany Hauskrechtové, vzniklo monodrama pod hlavičkou Chemického divadla uváděné na scéně Venuše ve Švehlovce.

Na inscenaci pravděpodobně nejvíce zaujme suverénní a nesmírně energický výkon Terezy Hofové. Vzhledem k tomu, že se hraje po celém sále Venuše ve Švehlovce a divák je pevně usazen až ke konci představení, přičemž je tedy permanentně a bezprostředně ve středu dění, působí neustálé využívání prostoru a takřka fyzický kontakt s účinkující příjemně zúčastněně. Na druhou stranu je pochopitelně snížená možnost přehledného sledování, a také ne každému musí toto pojetí vyhovovat.

Vojtěch Bárta připravil inscenaci Do tmy velmi minimalisticky. Ať už se jedná o scénu, kde si ve spolupráci s Janou Hauskrechtovou vystačil se zavěšenými nůžkami, lanem, vodou či suchým ledem, ale i o text samotný. Už stopáž představení prozrazuje, že se může jednat o intenzivní zážitek. Ano, ale osobně jsem se nemohl zbavit pocitu „že je to málo, že něco chybí".

A tak, byť přiznávám, že i mou vinou neznalostí předlohy, nezbývalo mi než domýšlet a odhadovat určitou tragiku hlavní postavy a nakolik je její osamělost dána silným vztahem k přírodě, nemocí nebo zkušenostmi s lidmi. Tempo inscenace sice držela Tereza Hofová úctyhodné, k čemuž využívala divoký temperament s hrubším slovníkem, ale k nějakému souznění s postavou u mne skutečně nenastalo. Nevím, nakolik se absence děje odrážela od držení se inscenačním týmem původního textu, ale za sběrem a výkupem léčivých bylin jsem žel žádnou magičnost necítil.

Moc rád bych pronikl do poetiky Vojtěcha Bárty, ale zatímco v inscenacích Zlaté město nebo Příběhy z bezprostředního neskutečna, se mi to myslím podařilo. V loňském roce uvedené Šumavě lásce či nyní v novince Do tmy, zůstal jen snad alespoň společný, kladný, možná až intimní vztah k přírodě se vší její otevřeností.

Také si nejsem jistý, zda mé pocity z jistých nedodělaností či neúplností, nemají nějakou souvislost s finančním zázemím Chemického divadla. Minimalismus je sice krásná věc, jen mne napadá, že například právě inscenace Do tmy by mohla být zajímavým site-specific projektem. Pro mne bohužel měl sběr bylin ve tmě minimální přesah.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.