Arnošt Goldflam napsal hru Biletářka pro HaDivadlo již někdy asi před třiceti lety. Do širšího podvědomí se dostala díky své televizní verzi z roku 1991, v které v režii Viktora Polesného excelovala Gabriela Wilhelmová. Následně se v pražské Redutě obnovila jako divadelní představení. Po několika letech převzala Gabriela Wilhelmová režisérskou taktovku a Biletářku nastudovala v Divadle V Řeznické s Jitkou Sedláčkovou v hlavní a jediné roli. A nyní po dalších několika letech příběh uvaděčky z kina Svět ožívá znovu. V H2O - bytovém divadle a domovské scéně nezávislé divadelní skupiny OLDstars v Košické ulici v Praze.

Režie se tentokrát ujal Marian Škorvaga, jinak činný v Divadle Komorní Svět a roli biletářky nastudovala Andrea Jeřábková rovněž účinkující především v Divadle Komorní Svět. Samotný text měl v době svého vzniku dvě přednosti. Jednak na přelomu osmdesátých a devadesátých let nebyla interakce s diváky vůbec běžná, a pak hra o manipulaci a nastolení absurdní diktatury byla jistě vnímána jinak v kontextu tehdejší doby. Přesto může být námět atraktivní i v dnešní době. Musel by se však nastudovat s přihlédnutím k aktuální společenské atmosféře, což se obávám v tomto případě buď nepodařilo nebo nebyl ani takový záměr.

Výchozím motivem je u Biletářky příchod diváků do kina Svět. V prostorech H2O si Andrea Jeřábková návštěvníky pečlivě přijímá u vchodu, kontroluje vstupenky, uvádí, usazuje a po nějaké době se začne promítat i film. Jeho fragmenty byly mimochodem pro tyto účely, alespoň mám ten dojem, skutečně natočeny a jednu z rolí v něm ztvárnil i Petr Jeřábek. V situaci, kdy nastanou technické potíže a návštěvníci kina jsou vyzváni, aby prozatím neopouštěli svá místa, začne skutečné divadelní představení, v němž Andrea Jeřábková bere otěže inscenace do svých rukou a zhruba na třičtvrtěhodinovém prostoru promlouvá k divákům, rozehrává své chvíle moci, snaží se ovlivňovat jejich chování, v ideálních případech i myšlení.

Jenomže biletářka v tomto nastudování nepůsobí ani sebevědomě, ani lítostivě, ani jako člověk, který by mohl zneužít svého postavení. Možná nenuceně, ale předpokládám, že cíleně je téma uchopeno spíše z humorné stránky. Jistě, i v samotné předloze protkal Arnošt Goldflam vážnost textu komediálními výstupy, ale v H2O zůstalo hlavně u nich, což na povedenou inscenaci nestačí.

Samozřejmě, že díky interakci také záleží na konkrétním sestavení publika, což tvůrci neovlivní, byť se jim v jednom případě podařilo celkem přirozeně vmísit do řad diváků insidera, jenž měl pozvednout míru revolty, ale v mnou viděné repríze to nepadlo na rodnou půdu, neb moje okolí se především chtělo bavit, čehož se jim dostálo.

Nemohu napsat, že by se Biletářka uváděná pod značkou OLDstars vyloženě nepovedla. Andrea Jeřábková rozhodně podává výkon na hranici možností a interakce s publikem je také prováděna promyšleně. Nicméně se nemohu zbavit dojmu promeškané možnosti ukázat, kterak jedinec využije svého postavení a postupně ovládne masu a nastolí pomocí komandování, omezování a manipulace diktaturu k obrazu svému. A že by stálo za to takový kus nastudovat a uvést. Takhle jsem si jen tak na hodinku poseděl s uvaděčkou kina Svět a zase šel o dům dál.