Symbolicky 7. července 2025 měl premiéru melodram pro dechový orchestr a jeden hlas Řeč o míru. Než však k němu napíši několik řádek, vrátil bych se o do loňského roku a zmínil jiný, neméně zajímavý projekt. Tím byl scénický dokument Obděnický farář Ladislav Albert Hlad. Respektive bych měl napsat, že jím stále je, jelikož se nejednalo o jednorázovou záležitost, anobrž se stejně jako i Řeč o míru nadále reprízuje. Co ale tyto dvě umělecká díla spojuje? Jednoduše bych mohl napsat, že manželé Bambuškovi a obděnická fara. Rád ale budu konkrétnější.

Začnu zmíněným scénickým dokumentem Obděnický farář Ladislav Albert Hlad, který měl premiéru v rámci festivalu …příští vlna/next wave… v loňském roce. Už v roce 2023 Miroslav Bambušek v Obděnicích se čím dál více nořil do místní historie, a především do výjimečného života neméně výjimečné osobnosti faráře Ladislava Alberta Hlada. Výsledný tvar má obrovskou výpovědní hodnotu, je podán třemi specifickými projevy v podání Saši Rašilova, Igora Chmely a Jakuba Gottwalda a nechybí ani výrazná vizuální složka podtržena hudbou skladatele Vladimíra Franze, jehož klavírní variace doprovází živé zpěvy složené ze smíšeného sboru Záboj z nedalekých Sedlčan. Celou mou reflexi je možné si přečíst na tomto odkazu: https://nextwave.cz/online-tsunami-iii-v-obdenicich-za-miroslavem-bambuskem/ ve festivalovém časopise Tsunami.

Tuto recenzi ukončuji informací, že vznikl spolek Obděnická fara, který nadále stojí nejen za reprízami tohoto dokumentu, ale kulturní a duchovní život v regionu rozvíjí. Případní návštěvníci tak mohou zase rozvíjet svoji pěveckou vášeň s herečkou Magdalenou Borovou, účastnit se některého z tvůrčích ateliérů anebo se společně se zmíněným Vladimírem Franzem oddat poslechu vážné hudby. Doporučuji sledovat facebookový profil spolku Obděnické fary, jehož obsah má na starosti Zuzana Bambušek Krejzková, která tak zásadně program nejen propaguje, ale především vymýšlí a zajišťuje. Vracím se tedy k tomu, že obděnická fara rovná se především práce manželé Bambuškových.

Téměř po roce Miroslav Bambušek nastudoval a divákům představuje další jedinečnou osobnost. Tím, že se jedná o Jana Husa, mohou lidé sice očekávat očekávané, respektive všeobecně známé, ale to by zároveň nesměli znát tvorbu Miroslava Bambuška, z které je patrné, že žádné téma nepodává mainstreamově. Tak tomu je i v tomto melodramu. Tvůrce se zaměřuje na poslední měsíc života mistra Jana Husa a využívá k tomu Husovy dopisy, v nichž popisuje nejen svůj stav k víře, ke svým věznitelům, ale také ke svému životu ve vší jeho prostotě.

Úvod představení obstará asi dvacetiminutová přednáška doktora Martina Dekarliho, jenž v sále místní hospody vypráví o době, v níž mistr Jan Hus žil. Zasazuje tak Husův život do kulturně společenského kontextu, zmiňuje osobnosti, které ho formovali, i které ho následovali, a pro další část představení tak ideálně návštěvníkům pootvírá dvířka k pochopení Husových myšlenek. Po přednášce následuje přesun do prostor místní fary. Před vchodem do budovy stojí osm dechařů z Obděnic a blízkého okolí. Toto hudební intermezzo dodává po úvodní části plné faktů večeru již potřebnou atmosféru a je jakýmsi předělem mezi přednáškou a uměleckým dílem. Poté co se všichni usadí do nevelké místnosti se však i hudebníci přesunou do interiéru fary a živá muzika je tak přítomna až do samotného konce.

Ústy Miloslava Mejzlíka, sedícího za stolem v bílé košili, ožívá čas mezi 9. červnem až 5. červencem 1415, což je období, kdy těžce nemocný a vězněný Jan Hus píše dopisy nejen svým přátelům. Úvahy mistra Jana jsou velmi různorodé. Nejedná se však o pouhý přepis. Ačkoliv se musím přiznat, že Bambuškovy zásahy jsem nebyl zcela schopný odhalit, jeho aktualizace pět set let starých myšlenek novými z hlav Růženy Vackové či Jana Patočky o to více dokazují, že velikost všech těchto osobností je nejen nedozírná, ale stírá jakýkoliv čas.

Volba Miloslava Mejzlíka byla ideální. Jeho charismatický přednes má nejen potřebnou hloubku, ale i výdrž. Jeho čtení trvá téměř půldruhé hodiny a po jisté době jsem vnímal nejen slova, ale i libozvučnost jeho hlasu. Ta působila jednou v souladu s živou hudbou a jindy zase v disharmonii, což byl jistě cílený efekt. Střídání hlasitosti krásně korespondovalo s obsahem. Tiší a klidnější projev nastal při rozjímání a smíření, naopak důraz byl přidán při naléhavosti nad dalším osudem hodnost jako svoboda a mír. Atmosféru přednesu ještě pomáhala barevně zajímavá videoprojekce za zády Miloslava Mejzlíka často se zaměřující na stromy nebo mistrovy dopisy. Celek pak doplnily i zřídka použité rekvizity jako sklenice s postupně zapalujícími svíčkami či zvukomalebná lastura.

Melodram pro osmičlenný dechový orchestr vedený Tomášem Vtípilem, který těleso sám hudebně doplňoval a jedinečný hlas Miloslava Mejzlíka se Miroslavu Bambuškovi podařil. Dokázal tak specifickým způsobem vzkřísit znamení doby a mistra Jana Husa ukázat jako člověka, který ač symbol, přec byl především také člověk, jenž měl například sny nebo se dokázal jednoduše smát. Především ale zdůrazňuje, že člověk by měl jakoukoliv svoji situaci brát jako příležitost. I zdánlivá bezvýchodnost může stvořit neobyčejnou sílu nejen pro konkrétního jedince, ale následně i pro další lidi, generace, civilizaci. Připomíná, že nezradit pravdu z nás všech teprve dělá lidi a pouze na pevnosti našich zásad se dá vystavět odpovědná společnost.

V každém případě v příjemné vesničce Obděnice vzniklo díky manželům Bambuškovým kulturně společenské centrum, které se pozvolna zabíhá a dostává se do povědomí nejen okresní či krajské komunity. Přesah je zřejmý a význam může mít celorepublikový. Přirozeně je potřeba, aby člověk nebyl líný a doslova šel či přijel naproti kulturním zážitkům. Osobně se těším, že se Miroslav Bambušek ponoří i do osudu a činnosti protikomunistické odbojové skupiny Černý lev 777, jejichž členové se nehodlali smířit s nastupující krvavou totalitou. Jak ale ukazuje scénický dokument Obděnický farář Ladislav Albert Hlad a nově i melodram Řeč o míru jakákoliv tvorba vzniknuvší v Obděnicích stojí za povšimnutí a především návštěvu. Doufám, že se bude rozvíjet i nadále. Bude to stát za to.