Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Relativně obyčejný příběh
Lukáš Holubec, 7.6.2019

Americký dramatik Mark St. Germain libující si ve fiktivních historických dialozích se již pevně usadil ve sklepních prostorech Divadla V Řeznické k intimním rozhovorům přímo vybízející. Po sezení doktora Sigmunda Freuda s C. S. Lewisem a ještě před setkáním Ernesta Hemingwaye s F. S. Fitzgeraldem se mohli diváci této komorní scény vplížit i do soukromí zakladatele moderní fyziky a tvůrce teorie relativity, a to přímo do pracovny Alberta Einsteina. Všechny tři inscenace jsou stále na repertoáru, takže neváhejte seznámit se se specifickou tvorbou Marka St. Germaina.

Po roce se na zdejší scénu vrátil k režii Miroslav Táborský. Po povedené inscenaci Odvolání, v níž vytvořil výtečnou dvojici s Filipem Cílem, obsadil sám sebe tentokráte do postavy Alberta Einsteina. Ve hře s výstižným názvem Relativita mu je pak hereckou partnerkou skvělá Lucie Štěpánková jako Einsteinova dcera, a také Kateřina Táborská, jež se věnuje především loutkoherectví, ale nyní dostala příležitost v klasické činohře. V Relativitě vystupuje jako Helen Dukasová, hospodyně slavného fyzika.

Ústřední zápletkou je setkání otce s dcerou, jež byla bezprostředně po svém narození dána k výchově náhradním rodičům. Tento motiv může být sám o sobě stejně tak všední jako plný možností vyvíjení se dramatickým směrem. V Relativitě však dostává i trochu jiný rozměr. Především se netýká běžných lidí, ale samotného Alberta Einsteina, a pak odkrývá hluboce ukryté myšlenky, kterými se pravděpodobně mohou lidé v těchto situacích trápit.

Děj se odehrává jednoho odpoledne v domě Alberta Einsteina a jedná se víceméně o dlouhý dialog mezi otcem a dcerou s minimálními zásahy fyzikovy posluhovačky. Na jedné straně divák sleduje vědcovu velikost, kterou podporuje logickými tvrzeními o postojích mimořádných lidí směrem k lidstvu, a zároveň jeho lidskost, respektive postoj génia k obyčejným rodinným záležitostem. Brzy je tak nastolena otázka, zda je větší přínos pro lidstvo práce pro něj s přímým dosahem na jeho vývoj nebo obyčejné, slušné žití dopřávající minimálně svým blízkým plnohodnotný život. Jistě není překvapující očekávaný postoj, v němž skuteční géniové nemohou s lidmi žít, ač svůj život právě pro lidstvo obětovali. Otázkou také je, zda vůbec má skutečně mimořádná osobnost možnost volby. V jednoduchém sporu mezi potomkem a rodičem se tak v Relativitě odkrývají další témata, jež stojí za pozornost.

Bravurně napsaný text dává nahlédnout do soukromí Alberta Einsteina, což je pro diváky samozřejmě poměrně lákavé, a ačkoliv se jedná o fikci, je přeci jen založená na některých faktech. Z určitého pohledu je také ve hře nahlíženo na role, které měly v životě Alberta Einsteina ženy. Především Mileva Maricová, první Einsteinova manželka, o které se ani dnes přesně neví, jakou měrou se podílela na géniových objevech.

Miroslav Táborský coby režisér společně s dramaturgyní Yvettou Srbovou vytěžili z textu maximum. Věrohodnou atmosféru v komorním prostředí nastolila scéna Richarda Maška a kostýmy Ivany Brádkové. K hudební spolupráci byla přizvána houslistka Gabriela Demeterová, což vytvořilo s ohledem na zálibu Alberta Einsteina v tento nástroj příjemné spojení. Ovšem hlavní zásluhu na tom, že se jedná o dramaticky vyváženou inscenaci, má ústřední herecká dvojice, která svými výkony naplnila má očekávání. Takřka hodinu a půl trvající rozhovor pro ně byl jistě velkou hereckou výzvou a musím uznat, že ji přijali s maximální možnou pokorou. Alespoň tak na mne působilo jejich soustředěné a intenzivní nasazení, které spolu se vším výše zmíněným mělo za následek, že relativně obyčejný příběh stojí v Divadle V Řeznické rozhodně za zhlédnutí.


Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.