Druhou novinkou sezóny 2024/2025 v Divadle X10 se stala na sklonku loňského roku adaptace možná trošku opomíjené, ale v každém případě obsahově nepřehlédnutelné novely Bytost, kterou napsala ikona branického undergroundu Václav Kahuda. Kromě toho, že stál u vzniku skupiny Tři sestry, byl zajímavý především svým prozaickým dílem. Ačkoliv by letos oslavil své teprve šedesáté narozeniny, musím o něm psát v minulém čase, neb tento svět jeho tělesná schránka opustila předčasně během předloňského léta. Jestli se nemýlím, nikdy a nikde jsem nezaznamenal, že by se jeho dílo objevilo zpracované na divadelních prknech. A ačkoliv se jistě dá na jeviště přenést de facto jakákoliv knižní předloha, v případě Bytosti se jedná o úkol nelehký. Nicméně zrovna Ondřej Novotný jako autor dramatizace má zkušeností dost a tvůrčí tým Divadla X10 dostatečnou kvalitu, i když v případě některých lidí došlo na premiéru v tomto divadle. Možná největším překvapením je zavítání herce Vladimíra Javorského z Národního divadla na alternativní scénu.

Režie se ujala Kamila Polívková, která v Divadle X10 režírovala závěrečnou část trilogie Čekárna s názvem Vyhnanství od Liona Feuchtwangera a například s Vladimírem Javorským se setkala coby autorka kostýmů v Pařízkově inscenaci Kauza Schwejk, která vznikla před deseti lety a hrála se jak v Německu, tak v pražském Studiu Hrdinů. Kromě autora dramatizace a režisérky, bych z tvůrčího týmu ještě zmínil dvojici podepsanou pod scénou, light designem a projekcemi, neb se jedná o výrazné složky inscenace. Jsou jimi Antonín Šilar a Pavla Beranová. Pokud bych si chtěl pomoct standardní kritickou kličkou, když máte výhrady k textu, režii nebo hereckým výkonům, jednoduše ke hře jako takové, mohl bych napsat, že audiovizuální část představení stojí za zhlédnutí. Ale to by nebylo úplně přesné. Bytost i přes svoji těžší uchopitelnost obsahuje zajisté více podnětů, které mohou zaujmout. Otázkou zůstává, jestli spíše nesáhnout po knize než navštívit divadelní zpracování.

Kamila Polívková už má za sebou celou řadu textů, které nebylo jednoduché zdramatizovat. A také má zkušenosti s předlohami, kde je ústřední postavou vypravěč a celé dílo pojednává de fato výhradně o této osobě. Jistě nezapomenutelný bude navždy vynikající Den opričníka s Karlem Dobrým uváděným před deseti lety ve Studiu Hrdinů. A ještě bych zmínil jednu inscenaci, která mě také velmi zasáhla, a tou byla Zeď s bezchybnou Terezou Hof, jež byla k vidění ještě nedávno v HaDivadle. Myslím, že i předlohy Vladimira Sorokina a Marlen Haushofer patří k tomu nejlepšímu ve svém žánru. A řekl bych, že i Bytost Václava Kahudy je pozoruhodná novela, ale rozhodně nejtěžší pro divadelní zpracování s mnoha nástrahami, což se žel v nastudování v Divadle X10 projevilo.

Bytost se zdá být čistou dystopií. Odehrává se v roce 2080 a vypravěčem je starý poutník, který vyrůstal ještě za komunismu a mimo jiné byl aktivním svědkem celé řady válek a výbuchů kolem roku 2025 (ano, je to tak), které zapříčinili absolutní civilizační zvrat, jehož zásadním rysem se stala skutečnost, že populace klesla z miliard na sotva dva miliony, což po nějaké době obrátilo vývoj života na naší planetě zcela jiným směrem. Technologicky vyspělým, bez vražd a válek, respektující volnost přírody. A právě postava starého muže je jakýmsi pojítkem mezi starým a novým světem. Nebo přesněji napsáno mezi společností, která dospěla až do jaderného konfliktu a novou generací žijící ve světě téměř bezstarostném, pro něž jsou podobní starci především předmětem lékařského zájmu, neb žijí nepřirozeně dlouho, a ačkoliv jsou již chatrní a chátrající, přežívají díky podpůrným exoskeletům.

Představením se prolínají dvě dějové linky, ačkoliv mluvit o ději by bylo zřejmě příliš odvážné. Diváci jsou tak svědky starcových vzpomínek na minulost zahrnující například koncert skupiny The Velvet Underground v osmdesátých letech v Kulturním středisku na Opatově, především pak na okouzlující zpěvačku Nico, dále potom na různé hospodské peripetie, ale dojde i na ikonický řízek v alobalu ze školního výletu. Už v knize mi přišly tyto flashbacky víceméně zbytečné a nejinak je tomu i v divadelní podobě. Daleko zajímavější jsou myšlenkové návraty k době, kdy krize společnosti vyvrcholila výbuchy a konflikty, čímž zapříčinila vymření většiny lidstva a následné probírání se vypravěče svým černým svědomím, jelikož cesta k nové společnosti se neobešla bez nikoliv nepodstatných krvavých konfliktů, kterých se hlavní postava aktivně účastnila. Tyto pasáže jsou přirozeně nejvíce aktuální, a přestože v knižní předloze jsou často jen neurčitě zmíněny, dramatizace Ondřeje Novotného je správně vyzdvihuje. Samotná dystopie v podání Václava Kahudy je v knize poměrně nápaditá a jako fanoušek tohoto žánru jsem ji také ocenil. Nicméně v inscenaci ani zdaleka tato promyšlená vize není zpracována, což je ovšem dost možná důsledek už mnou napsané věty, že tato novela je těžké dílo pro divadelní zpracování.

Ani herecky není Bytost nijak objevné nebo pozoruhodné dílo. Vladimír Javorský sice působí jako zamyšlený stařec, který se vzdává budoucnosti a přesvědčivě prezentuje své bohaté vzpomínky, ale více jako kdyby jeho postava nenabízela. Dvojice Vojtěch Hrabák a Václav Marhold je jistě pevným hereckým jádrem Divadla X10 a v Bytosti dostali za úkol ztvárnit celou řadu doprovodných postav, ale pro pravidelnější návštěvníky této scény neměli možnost nabídnout něco nového aneb všelijak vyšinutí lidé či karikatura zpěvačky Nico může tak leda chvilkově pobavit, ale nic zásadního to nepřinášelo ani ve hře samotné, přičemž tím vlastně byla velmi zúžena jinak pestrá paleta hereckých poloh, kterými tito pánové disponují. Nejvíce zajímavou se nakonec přeci jen zdá také již mnou zmíněná audiovizuální složka inscenace, přičemž bych podtrhl spíše onu část vizuální. Myslím ale, že netřeba ji popisovat.  Dost možná nejpozoruhodnější myšlenkou je varianta, že nejsme celou dobu svědci výjevů z budoucnosti, ale ocitáme se pouze v hlavě psychotického člověka. Takto je to uvedené v programu k představení, byť kniha s touto možností nepracuje. Nicméně i tato myšlenka není nijak výrazně zpracována, takže Bytost pro mě zůstává nevyužitou příležitostí.