Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog návštěvníků i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Miláček jako moralita o neřestné kariéře, moci a smrti (Milan Líčka)
MGL, 18.4.2018

Závratné kariéry dosažené neřestně, bezuzdná moc a služebný tisk. Vidíme to dnes a bylo tomu tak i dříve, jak líčí Maupassantův román MILÁČEK (Bel-Ami). Pro Divadlo Petra Bezruče jej adaptovala Kateřina Menclerová spolu s režisérem Michalem Skočovským. Premiéra inscenace se uskutečnila 16.března.

Miláček je lákavé téma, dialogy románu jsou psány živým jazykem, snadno přenosným do jevištní mluvy. Dřívější divadelní převody postihovaly celou šíři postav, teprve Špinarův Miláček s Königem v hlavní roli se omezil na devět rolí. (V Ostravě jsme se mohli s inscenací seznámit roku 2014 díky festivalu Dream Factory). Adaptace uváděná v DPB sleduje společenský vzestup pochybného hrdiny, další intriky, kdy je již takřka na vrcholu kariéry, jsou podány zkratkou. Osob je jen osm, vedle Georgese Duroye se objevují jeho čtyři milenky spolu se dvěma manžely a panem de Varenne. Další postavy románu jsou zmíněny pouze v dialozích.

Před divákem se otevírá pohled na jeviště, které Tom Ciller vybavil židlemi a mohutným otočným stolem, jehož deska se podle potřeby stává pódiem  zpěvačky, milostným ložem, rakví s nebožtíkem či místem duelu. Vzadu se otevírá okno s výhledem na nebe, ve scéně v kostele je nahrazeno obrazem krásné Ježíšovy tváře. Z obou stran stojí police s kýčovitými figurkami vítacích koček Maneki Neko, přitahujících štěstí a bohatství, o něž hrdina usiluje. Na scéně se objevují ženy v barvitých róbách a muži ve fracích a s cylindry, podle návrhu Lucie Šperlové. Hudba Ivana Achera podkresluje dění břesknými i nevtíravými tóny.

V popředí za mikrofonem stojí kabaretiér s bíle nalíčenou tváří. Georges Duroy, přezdívaný Miláček vypravuje o svém životě, to se prolíná do děje na scéně. Kdysi propadl při maturitě a vojenská služba ho omrzela, do Paříže přichází bez vindry v kapse. Špatně placené místo rád vymění za novinařinu, když mu to nabídne kamarád z mládí. Půjčí mu i na společenský úbor, nutný jako první krok ke společenskému vzestupu: "Oblékejte se jako oni, chovejte se jako oni, mluvte jako oni a přijmou vás mezi sebe". Ženy jsou pro něj objektem smyslnosti, ví, že mají pro něj slabost, že je přitahuje. Právě na tom dovede vybudovat kariéru, dostat se k moci a bohatství.

Kabaretiér je cynicky zábavný i vlezle familiérní a ordinérní v doplněných projevech ze současnosti. Jako Miláček v dramatickém ději se pružně přizpůsobuje, je úslužný i povýšený, dvorný i dobyvačný, poddajný i arogantní. Roli kabaretiéra a Miláčka, stále přítomné na scéně, zvládl Vojtěch Říha spolehlivě. Jeho kamaráda a šéfa Charlese Forestiera ztělesnil Milan Cimerák jako rozevlátého bohéma, kterého sráží choroba, muže, jenž za mnohé vděčí manželce. Pod vlivem své ženy je také bohatý a obávaný šéfredaktor Joselle Walter, jemuž Dušan Urban dává rozšafností zakrývanou prohnanost. Melancholického, trochu záhadného  básníka Norberta de Varenne modeluje Lukáš Melník do podoby přihrblého mrzouta, pozornost přitahuje způsobem řeči a rozvažováním nad smrtí a marností života.

Osudovou roli hrají ženy, milenky a spojenkyně, zdroj pomoci a potěšení, ale i zdroj užitečných informací, které Miláček výhodně uplatní. Známostí z nouze je šantánová zpěvačka Ráchel, kterou Markéta Matulová ztělesnila jako zdravě sebevědomou ženu, dobře zpívá a navíc typem odpovídá ideálu autorovy doby. Madeleine Forestierová Pavly Gajdošíkové je tvrdá, chladná, udržující si odstup, muže převyšuje a jejich vztah lze charakterizovat jako souboj intelektu a intrik. Markéta Haroková představuje Clotildu de Marelle jako elegantní, poživačnou a lehkomyslnou ženu, která svého milence podceňuje. Pro Virginii Walterovou jde o pozdní lásku cudné, citu se bránící ženy, která je pak ochotna obětovat vše. Kateřina Krejčí ji ztělesňuje s přísnou upjatostí měnící se v nerozvážnou horoucnost. Všechny herečky podávají odstíněné výkony a jejich kreace jsou přinejmenším na úrovni jejich protihráčů.

Inscenace Miláčka je poutavá a diváka pobaví, ovšem místy v ní zamrazí. Děj hry se podle kostýmů a prostředí odehrává v minulosti, ale podle jednání postav je nadčasový. Kdysi dovedl takový Miláček pomocí poplatného tisku zlikvidovat ministra, změnit vládu a dostat se do senátu, dnes jsou mravy společnosti nahlodány jednáním politicky a ekonomicky spjatých skupin, které mají celou škálu médií k manipulaci a dezinformaci.

 

 


Další články tohoto uživatele na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.