Líbí se mi, když divadla objevují a troufají si na něco, co by jinde bylo téměř nehratelné. Neúnavný pracant Jan Šotkovský přišel s knížkou, která v originále se jmenuje Kniha beze jména a ještě k tomu její autor se skrývá pod záhadným pseudonymem Bourbon Kid – ve své knize dokonce, jako tajemný muž v kápi, vystupuje. Ale v Americe je to knižní hit a asi ne náhodou. Když úlet, tak úlet, chlapi z Městského divadla Brno (Jan Šotkovský, Petr Štěpán a Stano Slovák) se chopili úkolu vytvořit dramatizaci značně nablblého, ale právě proto docela půvabného syžetu předlohy. S cílem prostým, zablbnout si.

Na jevišti Činoherní scény Městského divadla Brna tak ožil akční „hororowestern“, který vypraví tuze spletitý příběh o drahokamu mimořádné hodnoty. Tento kamínek může svému majiteli zaručit nesmrtelnost a jak to tak bývá, je po něm docela sháňka. Akční dění je rozpoutáno s okamžikem, kdy je ukraden mírumilovnému mnišskému řádu hubalů. Stopy vedou do podivného, skrznaskrz hříšného a zkaženého městečka Santa Mondega...

Absolutní žánrový mišmaš (plně přiznaný), který jakoby vytvářel cosi nového, žánrově plně svébytného a docela funkčního. Kámen nikoli měsíční, ale úrazu je podle mě v tom, že jeviště musí pojmout značnou narativitu zápletky a nejsou pak „kapacity“ na práci s nadsázkou i napětím, s pointací scén nebo dramaturgickým zacílením (z tématu „zkaženého města“ by se dalo vydolovat i víc). Řada scén má potenciál diváky pobavit, ale znáte to – mnoho psů zajícova smrt.

V předchozím odstavci je také odpověď, proč příběh bezpečně graduje k nudě. Nudit se nebude ten, který přišel na své oblíbené herce, kteří si s chutí zařádili. Mně to však k divadelnímu zážitku nějak nestačilo. Jeviště se plní mrtvolami jako v počítačové střílečce, palba a všemožné efekty jsou docela na hraně snesitelnosti. Od „tarantinovských“ obrazů bych čekal i větší míru fantazie, třeba namísto zbytečně realistické scény. Vedle gangsterů na jevišti defilují mniši, stateční smrtelníci (aniž by o tom věděli, že jsou stateční), záhadné a každým coulem podezřelé osoby, užijete si vystoupení wrestlera... A o lásce je to taky.

Nevím, jak moc těžké bylo nepodlehnout pokušení hrát tuto parodii bez kamenných tváří, čili občas něco přehrát, aby smíchu bylo více. Herci to zvládli na výbornou a drželi se i při narážkách na náš současný svět. Závěrem bych mohl dodat, že upírsko-gangsterská komedie Měsíční kámen vyžaduje, aby divák uměl rozpoznávat alespoň některé citace z okruhu pokleslých žánrů a šel spolu s herci do nebývalé míry nadsázky a bizarnosti.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 50 %.