Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Krvavá svatba bez vášně
Michal Novák, 15.2.2010
Sledování Krvavé svatby jsem si rozšířil na zodpovězení otázky, která padla na tiskovce k inscenaci: zdali je to o lásce, nebo o vášni. Souhlasil bych více s Alešem Procházkou, který se přiklonil k vášni. Názoru režiséra Ondřeje Zajíce je zas bližší, že nevědomým hybatelem zhoubného dění je láska. Také tak je inscenace vystavěna. A řek bych, že je to její problém. Kde je láska, sklouzáváme k poetičnosti, melodramatickému vyznění, příklonu k obrazivosti. Dění se bez koňské dávky vášně, která v dialozích Lorcova textu je základní esencí, stává nepravděpodobné, v důsledcích mdlé, nezajímavé. Platí to však jen do určité míry, neboť na koukání jsou zajímavé metafory. Panenka Marie ještě nic moc, spíše se zajímavě pracuje s atributem ostří, z něhož má postava Matky panickou hrůzu. Však si s ním postava Smrti při vyhrocené situaci ladně pohrává. Zaujala mě ale jiná predikace: Při obrazu útěku a pronásledování Smrt nastražila pavoučí síť, v níž ti ke smrti předurčení uvíznou, aby naplnili osud a dokonali tragédii, visící nad všemi postavami od prvních replik dramatu, zejména nad ustavičně lkající Matkou, která si to tragické břímě vyžere se vším všudy.

Upjatost konvencí byla porušena nehynoucí vášní dvou dávných milenců se všemi tragickými důsledky, bez ohledu, jestli se to smí, či nesmí. Důležitější asi je, že nový svět tato rebelie pepřená zradou zase nestvořila a nestvoří. Na tragické završení této lidské latentní snahy se ale musíme pročekat unylými obrazy první půlky. Až bizarní stylizace po pauze, vrcholící silnou scénou zjevení zesinalé Nevěsty-vdovy, byla konečně zajímavá. Jinak se moc ilustruje a přesvědčuje o lásce tam, kde je to o vášni, která zachvátila Leonarda a Nevěstu tak, že pozbyli smyslů a pudu sebezáchovy. A vůbec, jak prostá vášeň, tak silná láska, jak zrada, tak střet dvou soků v lásce, jak strach, tak touha po pomstě jsou vždy obrovské emoce – které tahle inscenace překvapivě postrádá. Tolik se mluví o horké krvi, ale téměř neúspěšně pátráme, ve které z postav vlastně koluje. Také se zpívá na španělskou notu, Tereza Nekudová jako Smrt poutavě a čistě, zato ostatní...no...jak to říct slušně...

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 50 %.

Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu
[Editovat tento článek]


Opravdu smazat


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.