Blog uživatelů i-divadla

Příliš zlehčený pohled na obludu jménem Hitler
vydáno: 4.12.2009, Mouser
Hra U Hitlerů v kuchyni je ze strany jejího autora silně poťouchlá, směje se do očí těm, kteří si to zaslouží a proti jejichž malosti a mozkové nedostatečnosti je vtip účinná zbraň. Vysmívá se všem těm malým Hitlerům kolem nás a v šesti povídkách ukazuje vývoj člověka postiženého géniem průměrnosti a jeho genezi do podoby směšné obludy. Od prologu na brněnském nádraží přes mindráky velkého vůdce až po vrcholné okamžiky zbabělé vychytralosti. Jen ten jihoamerický epilog mi do konceptu nezapadl, i když tento kontinent se po válce stal místem transformace identit mnoha předních nácků. Goldflam ve své ironii vůbec není přímočarý, dialogy či samomluvy postav jsou rozvíjeny z nevinnosti běžných hovorů a banalit, akorát v pravou chvíli je text přesně tím, když se řekne „uhodit hřebík na hlavičku“. Je to o vůni bábovky i kouře z Osvětimi zároveň. K tomu trocha absurdna a metafyziky... Škoda jen toho důrazu na dětinskost postavy a celkový „kabaretní“ naivismus. Tyto zlehčující prvky při takovém tématu asi nejsou tou pravou platformou pro sdělnost, která má sílu mrazivě dopadnout na diváka.

Jan Borna měl neobyčejně šťastný nápad s putovním pojetím titulní postavy. Každý z představitelů dá svému Hitlerovi jinačí styl, stupeň agrese a vykutálenosti. Hitlerové se neubrání DIVÁCKÉMU srovnání. Srovnávat je jinak je blbost, neboť autor každé povídce dává jiný náboj, jinou atmosféru, jinou míru grotesknosti a každá má trochu jiný přesah trefující se do různých symptomů naší doby a jejích lidí. Jako divák sem ale klidně přihodím můj „žebříček“ hitlerovského večera v Dlouhé: 1. Magdalena Zimová, 2. Miroslav Hanuš, 3. Jan Vondráček.

Divadlo v Dlouhé využívá nejen dispozic herců ku sehrání grotesky tak, aby se divák moc nekroutil, když na jevišti uvidí nápodobu zrůdy s ulíznutými vlasy a fousky. Všímá si i doby a hudby, která asi tehdy zněla z radiopřijímačů. To je příležitost pro Vlastimila Zavřela a intermezza ze světa operety. Integrovanou součástí inscenace však tyto vsuvky nejsou a docela v ní trčí. Odpůrci „občasných kreací“ inspicientky Haliny Ničové budou opět skřípat zubama, varuju předem.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 60 %.

Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.