Slavný film Martina Friče Pytlákova schovanka z roku 1949 se stal průkopníkem filmové parodie u nás, v tomto případě parodie na kýč. Svéráznou divadelní adaptaci připravilo Divadlo Aqualung jako svůj další počin vycházející z obdivu ke starým časům. V rámci daného žánru je Pytlákova schovanka 2010 aneb Šlechetný milionář inscenace milá, poutavá a díky důrazu na roztomilé detaily velmi zábavná. Bezduchou parodií však aqualungovská verze Schovanky není. Zapojuje do hry pořádnou porci hudby a písniček, vymýšlí řadu slovních či situačních gagů a divadelnost projektu podtrhuje scénografie pracující s „akčními“ rekvizitami. V inscenaci se dokonce objeví i loutky. Východiskem je parodie, ale Aqualung to je – jak známo – steampunk. Tedy právě jakési okouzlení dávnými časy. Více pro rozehrání příběhu a poťouchlé nakladení gagů není potřeba. Mně navíc bylo sympatické, že si ta inscenace na nic víc nehraje a splňuje přesně to, co si atmosféra na divadelní lodi plující po Vltavě žádá. Po nevýrazných či méně výrazných (?) počinech Divadla Aqualung z předchozích let je tu konečně kvalitní inscenace, která svou atmosférou má šanci nahradit již zderniérovanou Vzducholoď a být divácky neméně úspěšnou.

Jistě se bude mluvit o tom, jak spoluúčinkování offbeatové skupiny The Spankers je pro úspěch této inscenace zásadní. A zásahem přímo do černého je angažování frontmanky skupiny Terezy Krippnerové rovnou do jedné z hlavních rolí, venkovské dívenky Elén. Předvedla – jako ostřílená pardálice – Elén naivní, Elén, v níž se zrcadlí prvorepublikový šarm, Elén zkoušenou a nakonec snad i emancipovanou. Spolu s ní na scénu vstupuje Oldřich Nový, jemuž Lubor Šplíchal vyseknul poklonu jako hrom. Tím, že i přes napodobování modulace hlasu velkého českého herce ho vlastně vůbec nekopíruje a jen mu decentně vyjadřuje obdiv skrze tu škálu charakteristických znaků jeho hereckého projevu, které v parodickém filmu ještě umocnil. Komika večera je přesto rovnoměrně rozložena i na ostatní postavy, ať je to žárlivě opečovávací sluha Bolton (Petr Gelnar), nesmělý houslista Pavel Sedloň (Viktor Dvořák) nebo ničema Malhorn (Martin Dusbaba). V roli svobodné matky Kláry místo Zuzany Dřízhalové zaskočila Jaroslava Zimová. Vtipnou roličku „charakterního herce“, který přichází „navážno“ komentovat některé situace, si střihl přímo režisér inscenace Ondřej Lážnovský. K jeho režii lze mít jen drobné výhrady. Především by se týkaly tryskového tempa, které až zbytečně moc hraje do karet již tak dost chaotické struktuře „zhuštěného“ scénáře, takže sem tam některé pro téma podstatné pasáže divák nemusí stíhat vstřebat.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 70 %.