Blog uživatelů i-divadla

Tisíc a jedna noc zvuková a metaforická
vydáno: 19.4.2009, Mouser
Minorská Tisíc a jedna noc nadřazuje zvuk, hudbu, atmosféru a také scénografickou metaforu nad příběh. Není divu, když divy této inscenace připravili „zvukový“ režisér Jiří Adámek a výtvarnice Kristýna Täubelová, která má ohromný smysl pro fantazii. Příběh ale se neztrácí, je tam a vzniká jako intertextuální stav emoce, stav dojmu. Nepotřebuje dlouhé věty, spíše jejich útržky, slova (často ve skutečné arabštině). Doprovází jej např. fantasticky krásný zvuk turecké trubky (škoda, že není využita více!), různé bubínky a rej autentických kostýmů a perských tanců. Kašírované přitom není snad nic, nepočítáme-li evropanský pohled na Orient, který logicky se zmůže na to být jen přibližný a nějaký paša by minorskou partu opravdu zřejmě za tohle poslal do háje. Skutečný paša se v Minoru ale objeví těžko a podstatné je, jak tvůrci skrytou didaktikou přibližují orientální svět vesměs neznalým dítkům.
Akorát je zaděláno na problém: z velerozsáhlé sbírky Tisíc a jedna noc byla vybrána dobrodružství mladíka Hasana, příběhy, které patří mezi zcela neznámé, a tak při experimentálním chaosu – i kdyby tisíckrát působivém – má problém chytat dějovou linku i dospělák, natož dítko. Osobně měl jsem také co dělat, abych se vyznal v některých výtvarných metaforách. Vše by bylo v pořádku, kdyby inscenace byla určena pro děti, které alespoň něco z Příběhů tisíce a jedné noci už mají načteno a minimálně atmosféru textu si pamatují. Tedy pro děti starší, ne pětileté (jak říká ze strany Minoru doporučený limit věkové vhodnosti). Pro ně je přes čáru i hluk, který je místy nesnesitelný! A chvílemi je to docela „psycho“.

Paradoxně v Minoru vznikla inscenace, která není pro děti. Přesněji pro mateřinky a děti z prvních stupínků základní školy. Naopak těm o něco starším tato inscenace může přinést netradiční setkání, ukázat jim neobvyklé formy divadla, přesně takové, které mohou v nich vzbudit zájem, podnítit fantazii a aktivní percepci toho, co je viděno. (Že si Jiří Adámek nelámal hlavu s „věkoměrem“ dětského divadla, je ovšem zcela v pořádku.)

Pozn. 6.5.2009: Divadlo Minor přehodnotilo zmíněný „věkoměr“ pro tuto inscenaci a posunulo doporučení vhodnosti vzhůru. Též byly provedeny změny v pojetí některých scén.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 60 %.

Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.