Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog redakce i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Záhada, která neomráčí
Michal Novák, 27.11.2009
Eric Emmanuel Schmitt dal své hře Záhada (Enigma) opravdu rafinovanou kompozici. Opuštěný ostrov v Norském moři je svědkem existenciálního setkání dvou lidí, jejichž osudy jsou konfrontovány s dálavou vln a měkkého světla, jež mizí za obzorem. V domě na břehu jsou rozehrávány motivy, které mizí, přidávají se další nebo rozvinou se v plný květ pravdy. Enigmatické pátrání je podobně jako v Manželském vraždění téhož autora plné zvratů, kdy vás poleje pocit – tak tohle jsem nečekal. Je jasné již od začátku, že ti dva muži, uznávaný spisovatel a nesmělý novinář bažící po rozhovoru s ním, mají cosi společného. Ukáže se, že oba znají jednu ženu... Hra je napsaná mistrovsky. Dotýkáme se v ní osudovosti, existenciálních pocitů dvou lidí, ačkoli sledujeme také defilé proměňujících se identit (obou). Při svém špičkování, vzájemně manipulativním chování, ale i v toku vyprávění předávají oba protagonisté divákům mnoho stop. Každá přitom dokonale otočí směr našich myšlenek. Překvapí nás konečné rozmotání záhady, i když asi ne tolik jako v Manželském vraždění, síla katarze je však i u tohoto příběhu neobyčejně silná. V předchozích řádcích nechť je i odpověď, jaký je důvod uvádění této zdánlivě komorní hry na velké scény Fidlovačky. Proč ta hra potřebuje prostor...

...Který režisér Ondřej Brousek soustřeďuje do průhledu oknem na širé moře, jen v „domě“ obě postavy setrvávají ve zbytečně statických pozicích, byť v duchu stylu hry variovaných. Ilustrativnost velké scény přitom k větší razanci pojetí dialogů či některých konfliktních scén docela vybízí. Je znát přílišné koncentrování na osudovost slov, často pronášených nepřítomně, ztišeně. Do konečné pointy ten příběh spíše vplyne, než aby omráčil divákovo vnímání (opět srovnejme s Manželským vražděním, které je k vidění na nedaleké Jezerce). Od výkonů takových hráčů, jakými jsou Tomáš Töpfer a Otakar Brousek ml., jsem - vzhledem k typu hry - čekal víc...

Schmitt postavil tuto psychologickou detektivku (s humornými momenty) na osobním souboji dvou mužů s rozličným pohledem nejen na život, ale i na lásku. Až diváka mimoděk napadne, že dát tyto dva muže dohromady, dočkala by se žena po jejich boku ideálního partnerského soužití.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 60 %.

Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.