V premiéře uvedlo Divadlo Petra Bezruče hru maďarské autorky Katy Wéber STŘÍPKY ŽENY zabývající se tématem ženy pod tlakem mateřství, zkoumání její duševní rovnováhy a ovšem i společenského pohledu na ni. Katy Wéber je autorka hraná nejen doma, ale i v Polsku, Německu a Švýcarsku a tato hra byla natolik úspěšná, že její anglojazyčnou verzi v kanadsko americké produkci zfilmoval její životní partner Kornél Mudruczó. Přitom děj zúžil a kromě stejného začátku posunul do pomalé, bolestivé introspekce a vytvořil jakousi melancholickou elegii, čímž se z ní vytrácí napětí, vtip a hořkost. Díky této proměně bude i pro ty, co film znají, hra s vážnými i tragikomickými tóny znamenat něco nového, osvěživého a dokonce strhujícího. Hru přeloženou Tatianou Notinovou upravil režisér Jan Holec s dramaturgem Petrem Galdíkem. Česká premiéra se uskutečnila 24. listopadu.

    Scénu navrhl Ján Tereba a situoval ji doprostřed po délce sálu, z obou stran těsně stojí čtyři řady sedadel a diváci tak jsou v bezprostřední blízkosti herců. Na počátku je scéna rozdělena velkým plátnem, na něž je promítána příprava a domácí porod Maji, která nechce rodit v nemocnici, pomáhá jí při tom její manžel Lars a porodní asistentka Eva (v podání Barbory Křupkové vystupující jen v této části). Úvod náhle končí, když dítě přestane dýchat.(Kameru videa vedl Tomáš Nikel, autorem doprovodné hudby inscenace je Ivan Acher).

Po přestávce je plátno odstraněno a druhá, delší část se odehrává v patrovém bytě Majiny matky Magdalény, na jedné straně je pohovka, uprostřed stojí stůl se židlemi a na druhé straně kuchyň s linkou a kuchyňským stolem. Její matka s mladší příbuznou, právničkou Zuzanou právě připravují slavnostní večeři. Přicházejí Majina mladší sestra Monika s partnerem Vojtou a pak Maja s Larsem. Oproti úvodní části -díky ruční kameře a hektickému ději až nepříjemně rozhýbané- nastává klidnější část, kdy za přípravou večeře, mluvou o zemřelém otci a běžných záležitostech se skrývá nevyřčené, později to prolomí sestra vyjádřením soucitu Maje a matka podporovaná Zuzanou jí navrhují, aby dala případ k soudu jako zanedbání péče asistentky. Ta to odmítá, po hádce odcházejí Magdaléna s Vojtou a pak i Maja s Larsem. Nakonec se obě dcery vracejí a smířlivě s matkou ochutnávají upečenou kachnu...

Ve středu dění je Maja, v podání Alexandry Palatínusové silná osobnost nalomená náhlým úmrtím dcerky. Je zamlklá, složitě se s tím vyrovnává, i když ví, že s tím bude muset žít do konce dnů. Odmítá soustrastné řeči a nechce se soudit, protože žádné peníze jí nemohou ztrátu nahradit. Nemá se o koho opřít, Lars, jehož ztvárnil nováček v souboru Marián Chalány, je halasný opilec a feťák střídavě se léčící a droze propadající. Magdaléna Holcová jako její sestra Monika má k Maji komplikovaný vztah, v dětství se totiž vnímala jako ta odstrčená. A snaží se získat od matky peníze po otci. Josef Trojan jako její partner Vojta hraje (a nehraje) v kapele a v kostele, fanaticky sní o konzervativní vládě silné ruky. Markéta Haroková jako Zuzana je ta tichá pomocnice matky a nabízí službu Maje. Ukáže se také, že Maja úkorně vnímala tvrdou matčinu výchovu, která z ní chtěla mít průbojnou osobnost, aby neskončila jako ona sama. Právě Kateřina Krejčí jako obětavá Magdaléna je přirozená a přesvědčivá. Je tou spojující bytostí snažící se dcerám pomoci, třebaže -jak se dovídáme- je těžce nemocná. Vždyť je vždy milovala a stále miluje.

Divák sleduje tu houpačku nálad inscenace před porodem i po něm, pocity a city matky, která jí byla jen krátce, její složité vyrovnávání se se svou situací a hledání, jak reagovat, a to jak sama vůči sobě, tak vůči nejbližším. Ona pouze chce, aby ji ostatní respektovali a nezasahovali do ní podle vlastních představ. Pomoci si totiž musí sama, udržet si svou rovnováhu a ty střípky, na které se rozpadla, nějak posbírat a poskládat. To vše se díky intenzivnímu vcítění do role Alexandře Palatínusové dokonale podařilo. Stejně přesně a věrohodně přihrávají ostatní, ať už v rolích příbuzných nebo jejich partnerů. Spolu s režisérem Janem Holcem tak vytvořili přesvědčivou a strhující inscenaci, v níž se úspěšně mísí vážné drama s tragikomedií.