Blog uživatelů i-divadla

Hrubín nejsou jen kopřivy a křídlovka
vydáno: 21.5.2011, Mouser
Je jasné, že tato inscenace předem vzbuzovala zájem i napětí, vždyť k režii byl přizván držitel radokovského ocenění Štěpán Pácl. Některé jeho předcházející práce rozhodně měly určitý potenciál, nebo minimálně byly zajímavé. Hrubínova Křišťálová noc je drama svědčící o době, která rozemlela lidi. Jisté vzorce chování lidí „ze dvorků 50. let“ zajisté mají platnost i dnes. Je to ale také dobovka se spoustou balastu. Inscenovat však něco takového vyžaduje pořádnou dramaturgickou práci, bez níž i dobrý režisér narazí.

Bude to tuze marná práce, když tvůrci nepochopí ani samotného Hrubína. Spolu s dramaturgií byla vytvořena inscenace nekorespondující s autorovou drsnou lyrikou. Inscenace úspěšně stupňuje syrovost tématu a i v rozkladu nachází naději v podobě vzdoru svéhlavé Tonky, celek však (možná záměrně) odbíhá od Hrubínova lyrického uchopení „drsného tématu“. Tvůrci se také nepokoušejí text „odmuzejnit“ a zvěrohodnit, zvýraznit všechnu tu v něm přítomnou symboliku. Proto se vzkříšení nehraného textu na jevišti Švandova divadla nepovedlo. Výsledkem jsou triviálně nastavené paralelní pohledy na vzorek lidí své doby. Páclova inscenace neironizuje, jak by měla, lidi, ale dobu.

Co pak herci s tím jako mají dělat. Deklamovat, ilustrovat, vkládat do dění na jevišti rozverné momenty. Přitom se nabízí důsledně rozehrávat všechny ty banální situace, které v sobě mají byť malý přesah. To diváka připoutá.

Nápad se slámou (a figurkami ze slámy) v Tončině pokojíku, pojetí recitací básně o ztraceném kuřátku i vykreslení eskalujícího napětí mezi postavami bylo zajímavé a jevištně životaschopné. Oproti tomu snahy o metafory (obří kopřivy na krajích jeviště, bubnování do plexiskla...) moc nefungovaly. Poloprůhledný oddělující prvek mezi jevištěm a zadním prospektem také zjevně neplnil žádnou funkci, ač se nabízelo postavit „tohle socrealistické divadlo“ na pozorovatelském principu s nonverbálním komentováním těch, kteří zrovna nemají svůj výstup, namísto viditelného bloumání za stěnou.

Potom těžko chápu angažování té jakési neladící kutálky, která disharmonicky oblažuje uši diváků. Možná to byl záměr, pokud ano, tak v tom případě by bylo dobré, kdyby se ta živá hudba sladila alespoň s náladami děje, ne že se jen tak něco jako „oddělovák“ zahraje.

Kopřivy a křídlovka patří mezi příznačné prvky autorovy tvorby, to bezpochyby. Jejich užití však bylo jevištně prázdné.

Viděl jsem premiéru a bohužel musím konstatovat, že hercům by prospělo ještě tak dva týdny pilování replik. Zaujaly mě pouze výkony Miroslava Hrušky a Zuzany Onufrákové. Jistě se bude psát o Emmě Černé, ale její pozoruhodný výkon z expozice dramatu se podle mě doslova utopil v afektu a nepřirozených gestech.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 40 %.

Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.