Čardášové princezny režiséra pana Kero® jsou dělány po celé Evropě přes jeden kopírák. Dva měsíce svou koncepci driloval i v Praze. Popravdě řečeno, zaplaťbůh za to. Jinak asi by v Karlíně uhnětli něco ze své invence. Takto máme v Praze velmi slušnou operetní inscenaci. Je výbušná a choreograficky poněkud z jiné planety, takže se na ten triviální příběh dá dívat se zájmem. A kdybyste nebyli takoví hudební antisluchaři jako já, možná si nějakou tu melodii do hlavy zavrtáte a odnesete bez povšimnutí, že opereta už je tzv. přežitý žánr.

Sisa Sklovská a Marián Vojtko se v ústředních postavách Sylvy a Edwina mohli snažit sebevíc, smetanu slíznuli Pavla Břínková a Jan Urban. Naprosto po zásluze. Pavla Břínková v menší roli Anhilty přišla, zazpívala a komediálně si pohrála se svou postavou - a ovace jak na stadionu. Jan Urban (mladý hrabě Boni) zas výtečně předvedl, že dělat hudební divadlo znamená komplexně disponovat třemi předpoklady: umět hodně dobře zapět, ještě k tomu (resp. zároveň) se pohybovat a samozřejmě roli zvládnout herecky. Jeho jméno je podle mě jasným tipem pro ankety. Naopak těžko soudit, jakým omylem byla do role „čardášové princezny“ angažována Sisa Sklovská. Hlas má impozantní, je to krásná žena, ale ještě pořád zbývá tu roli přirozeně zahrát a zazpívat. Místo toho kopec pohybové a herecké nejistoty. Zpěv tlačený do „operního tremola“ (takového, po němž málem pukají zdi divadla, ale rozumět není), po pauze znatelně ubrala a byl z toho pěknej popík. Z dalších účinkujících byl výborný především Jan Ježek, v komediální roličce se blýskl Roman Škoda.

P.S. Milovník operety se ze mě nestal.

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 60 %.