Ludvík, toť vystrašené politické monstrum, muž, jemuž neblikají varovné kontrolky před zkázou, přesto sahá po moci, i když se mu říká, nesahej na ta rozpálená kamna. Tento čecháčkovský nohsled nevědomky zvolil strategii permanentně plných kalhot ve jménu osobních cílů nejvyšších v totalitárním systému, kde pád může znamenat i smrt. Mrazivé téma odposlechů a praktiky komunistické zvůle v podobě cílené zastrašovací šikany pod heslem „důvěřuj, ale prověřuj“ stojí za neustálé připomínání, protože mnohé symptomy dnešní doby, ať chceme nebo nechceme, jsou v mnohém nápadně podobné. Jenom se za to neposílá na Pankrác.

Atraktivní, leč nelehká látka, jakým slavné Ucho je, oslovila tým Divadla Rity Jasinské i proto, že jedním ze záměrů je programová orientace na hraní pro mládežníky. Ucho – skvělá volba. Mladí diváci – podle mě – zprvu budou zcela mimo, pak rozkryjí (protože Procházkův text je geniální) a možná užasnou, co se tady v naší moderní historii dělo. Se vším ostatním mám problém. Atmosféru vytváří drásavá elektrická kytara (mladí ocení, já „z dramatického hlediska“ zívám nudou), podstatně zajímavější je zapojení konsekvence „stíny – strach“ do jevištního obrazu. Ale jinak – jako v případě Richarda III. – se staví hlavně na expresi ničící kulisy (doslova), která bezpečně smázne podstatnou psychologickou drobnokresbu díla, aby zbylo opulentní prázdno. Ludvík (Milan Enčev) je zde chvilku paroubkovským budulínkem, tu hřmotným sadistou, nebo vorvaněm uvízlým na souši. Urychlovačem jeho stavů by měl být strach, ale nejsem si jistý, že se zrovna tohle herci podařilo vypíchnout. Ludvíkova žena (Kateřina Pindejová) zpočátku se snaží být „Bohdalkou“ (mně to alespoň tak přišlo), až později, kdy pózu opustí, je její postava koukatelnější. Scénou s estébákama exprese přetéká přijatelné hranice a když na konci při setmívačce začnou do publika blikat svítící očička plyšového medvěda, valím oči, jaké režijní pochody k tomuto „doslovu“ vedly. (K pochopení faktu, že ucho bylo v medvědovi nainstalováno, myslím stačila samotná přítomnost této dominantní hračky na scéně.)

Viděl jsem to, co jsem viděl, a celkový dojem z viděného je 40 %.