Seriál Beverly Hills, boy bandy, walkmany, korálky ve dveřích, šusťákovky...a také prostituce, drogy, podvody a vraždy. Také si takhle pamatujete devadesátky? Pak je Pusťte Donnu k maturitě! inscenace právě pro vás. 

Začátek hry pobaví hlavně fanoušky seriálu, který paroduje, nebo také pouze nekvalitně kopíruje, ikonické scénky a dějové linky. Setkáváme se zde se stejnými postavami a zápletkami, jen dost přitaženými za vlasy. Atmosféra je lehkovážná a humorná jako středoškolská love story, to se ale brzy změní, když je jedna z hlavních postav přistižena opilá a poslána na odvykací kůru do porevoluční České republiky (což je nutné ke spojení dvou zcela odlišných částí děje, nicméně jinak naprosto nelogické). Druhá část se nese v úplně odlišném duchu, a to v předvádění pravého zločinu u nás v první dekádě existence státu, který dohání na absolutní hranu, a do prostinkého příběhu vkládá stále víc nesmyslností, protože nesmyslné je absurdní a to je přece vtipné, dokud nedožene děj až do bizarního nejméně pravděpodobného závěru, v němž si uvědomíte, že jste vlastně sledovali jen shluk zábavných scének na jedno téma jako při silvestrovské estrádě.
Hra je možná vtipná pro znalce seriálu a popkultury devadesátých let (a to nikoli tak moc hudba, film nebo reálie, ale zejména povědomí o tehdejším českém podsvětí a událostech na kriminální scéně). Pokud víte, proč Donnu pokouše krokodýl, slyšeli jste o Discolandu, vídávali jste na ulicích mrtvoly v pytlích, vířivku pro vás zastupovala fana s hadičkou na foukání vzduchu nebo vás někdy taxikář místo na Leninovu v Praze hodil na Leninovu ve Znojmě, protože ta v Praze se přejmenovala před několika lety, pak vás tahle inscenace zaručeně rozesměje. Pokud nejste cílová skupina (tj. v devadesátých letech jste byli příliš staří nebo příliš mladí na novou muziku a seriály anebo pro vás Praha této éry nepředstavovala doupě zločinu a neřesti, kde nebezpečí číhalo na každém rohu), pak se zasmějete nanejvýš jednou. 
Jak hra postupuje, staví humor stále více na lacinosti, vtipech převzatých z internetu, nelogickém chování postav, sexu a vulgaritách. Dialogy jsou někdy až nechutně a naprosto zbytečně explicitní, násilí je málo zábavné a příliš časté, a některé pasáže jsou vyloženě nevkusné (viz posléze zastřelený Karel Gott rozdávající si to s mrtvou prostitutkou). Navíc jsou do kriminálních scén zataženy i stále žijící osobnosti, a naprosto upřímně, být příbuzný Karla Gotta nebo Pala Habery, nejspíš tvůrce hry bez skrupulí zažaluju. 
Inscenaci ale nelze upřít nadšení herců, kteří si večer zjevně užívali, pečlivost kostýmů a scén a samozřejmě také snahu nacpat do hodiny a půl (bez přestávky) co nejvíc gagů, odkazů a předmětů z dané éry. Smysl nebo hlubší myšlenku v ní ale rozhodně nehledejte.