Liberecká Mateřinka, festival pro děti předškolního věku, byla zahájena v úterý 18. 6. 2013. Zhlédla jsem dvě pražská představení, a to Zlatovlásku divadla Minor a Perníkovou chaloupku Buchet a loutek.

Byť se jedná o osvědčené divácké tituly, obě pohádky byly připraveny netradičně. I když, pro mě to vlastně bylo překvapením.

U divadla Minor jsem v posledních letech byla zvyklá na výtvarně přebujelé inscenace, které s klasickými pohádkami neměly nic společného, a vlastně byly, kromě stařičké Klapzubovy jedenáctky, pro mě divácky nepříjemné. Naopak u Buchet a loutek jsem čekala netradiční zacházení s příběhem a jiné legrácky, a dočkala jsem se téměř tradičního příběhu s ukázněním herectvím.

Divadlo Minor přizvalo ke spolupráci na Zlatovlásce slovenského režiséra Kamila Žišku, který pohádku přenesl k Dunaji a k čardáši. Inscenace působí jako divadlo na divadle, kde herci jsou herci sice převlečeni do kejklířských hábitů, ale vlastně hrají velmi civilně a s nejrůznějšími zcizovacími efekty. Například Naďa Husáková vytáhne z publika malého diváka, kterého přiměje pást kozí stádečko. Kozí stádečko je vyřezávané a na kolečkách, a když ho divák za sebou tahá, kozy (dřevěná hospodářská zvířata) se pohybují. Efektní je také záchrana hořícího mraveniště – Jiřík vytáhne z krabičky sirku, škrtne, a hořící sirku vzápětí sfoukne. Mraveniště je zachráněno. Avšak ryba, zachráněná před rybáři, děkuje Jiříkovi ve velmi zdařilém fantazijním pojetí.

Zlatovláska divadla Minor je velmi milé hudební divadlo, a pokud se nejedná o výjimku, ale o nově nastoupený minorský trend, začnu do Minoru zase chodit.

Perníková chaloupka Buchet a loutek je odehrána jakoby mimochodem, herci se jakoby hry neúčastní, a loutky jakoby mluví a hrají samy. Zdá se, že Buchty a loutky dosáhly loutkohereckého mistrovství. Ve výpravě Báry Čechové jsou lidé, jako Mařenka, Jeníček, jejich Tatínek, ale i Ježibaba, ztvárněni jako řezbovaní manekýni. Zvířátka v lese, v tomto případě kladní datel a veverka, a zloduch ježek, jsou roztomilí plyšáci. Když ztracené děti objeví v lese perníkovou chaloupku, Jeníček se hned gurmánsky vrhne po perníčkách, ale Mařenka ho zadrží s tím, že perník není jejich, a že si ho tedy nemůžou jen tak brát. Avšak záhy výtečná chuť perníku její dobré vychování zkazí. Ježibaba, řídící se kuchařkou „Děti snadno a chutně“, v závěru naloží Jeníčka (tučné maso) a Mařenku („navrch dejte libové“, radí kuchařka) do pekáče, ale Mařence se dvakrát podaří přemluvit kouzelný pekáč, aby pec minul. Zoufalá Ježibaba, která je již z rozpustilých dětí na prášky, nakonec sama nasedne na pekáč a pec ji spolkne.

Mateřinka dále pokračovala vernisáží putovní výstavy „To nejlepší z ilustrace“, která představuje práce výtvarníků nominovaných na ocenění Zlatá stuha, jediné soutěže, která oceňuje výhradně ilustrátory a spisovatele knih pro děti. Na závěr zahajovacího dne se konal koncert Orchestru posledního dne.