Počet komentářů: 0
Nový komentář

Blog návštěvníků i-divadla

Pro napsání nového článku se, prosím, přihlaste.
Být s legendou tváří v tvář je jiné
T/S, 4.1.2019

Viděno 14. prosince 2018

Bezprostředně jsem zavrhl zhlédnutí muzikálu Legenda jménem Holmes, když jsem zaznamenal první informace o připravovaném původním projektu HDK. Zdálo se mi, že celé PR je vystavěno pouze na osobách V. Dyka a O. G. Brzobohatého. Udivil mě pak zvlášť podtitul "kultovní muzikál", který byl vytištěn na všech plakátech (jejich grafiku komentovat nebudu). Delší dobu nechápu směřování hlavní české muzikálové scény a myslím si, že je velmi nesoudné dávat podtitul "kultovní" inscenaci, která ještě nebyla nikdy na divadelních prknech uvedena. Trochu skromnosti by neuškodilo. Alespoň marketingovému manažerovi této hudební scény bych doporučil, aby si význam slova "kultovní" dopředu prostudoval, než ho použije.

Nicméně po dvou premiérách a prvních reprízách se začaly objevovat od diváků velmi kladné ohlasy a v divadelních rubrikách víceméně pozitivní recenze, které kritizovaly nanejvýš zdlouhavé libreto. Vnímal jsem to tak, že by se mohly věštby tvůrců vyplnit, a tak jsem tedy vybral jeden z termínů, kdy inscenaci navštívím. Už jsem očekával, že bych navštívil první uvedení muzikálu, který by se v českých vodách jako jeden z mála po Draculovi Z. Borovce a K. Svobody mohl stát velmi uznávaným či proslulým - a právě tedy kultovním! Opak je pravdou...

S odstupem musím potvrdit, že libreto je opravdu tím nejslabším článkem celého muzikálu. Pokud celá příběhová kostra není vystavěna dobře, tak se s ní hroutí celý muzikál. Zde je děj velmi jednoduchý a nezajímavý. Je to něco, co už každý viděl mnohokrát. Pokud se ale má jednat o muzikál s detektivní předlohou pro dnešního diváka, kterého je již velmi těžké ohromit a zaujmout po tvorbě tolika geniálních světových autorů detektivek, je potřeba, aby bylo libreto vystavěno například po způsobu scénářů televizní série Sherlock s B. Cumberbatchem, které jsou velmi svěží a skvěle rezonují v aktuální době. Myslím, že již nejde psát libreta podle původních broadwayských muzikálů, jak tento muzikál očividně psán byl. Dnes je například v zahraničí velmi populární muzikál Hamilton, který se od těch klasických jako je Fantom opery velmi liší. Když si vzpomenu, jak prof. Moriarty, od kterého divák i čtenář očekává geniální a zároveň vyšinuté plány, líčil v závěru hry svůj ďábelský plán s příkladnou šílenou zaujatostí... K čemu to skvělé herecké ztvárnění J. Sklenáře je, když ten plán vyzněl tak jednoduše a prostě? Příběh neměl žádnou dynamiku, jako úvod by se dala shrnout celá první polovina muzikálu! Jednotlivé výstupy nebyly propojeny tak, aby dohromady směřovaly k společnému vyústění. Často byly dialogy úplně zbytečně protahovány. Samotné pěvecké výstupy neposunovaly děj nikam dál, pořád jenom zdlouhavě popisovaly pocity postav. Ani jedna hlavní postava neprožila sebemenší vývoj. Charaktery byly hodně karikaturní. Například paní Hudsonová, která díky a jenom I. Chýlkové byla tím nevtipnějším, měla v muzikálu pouze dva menší úplně zbytečné výstupy s ohledem na zbytek hry. Kombinování vtipných situací a dramatických chvílích bylo takové, že na mě ani jedno tolik nezapůsobilo. Propojení dvou příběhových rovin mohlo být zajímavé, ale díky očividné spisovatelské nezkušenosti O. G. Brzobohatého to bylo jenom zbytečné a všímal jsem si, že diváky více bavila rovina s Holmesem (to asi kvůli protahovaným melancholickým scénám se zoufajícím Doylem - bez náhody ve vnitřní rozervanosti podobným s Henry Jekyllem). Přitom zde bylo (pouze ale jen načrtnuto) zajímavé a dnes na politické scéně velmi aktuální téma novinového tisku a manipulace s ním. Možná by bylo zajímavé se více zaměřit na charakter Cromwella a více jej rozvinout - udělat z něj například více Charlese F. Kanea, tedy ne žádnou karikaturu ale člověka s klady i zápory. Konec konstatovaný projekcí nápisu "Konec?" na oponě byl pravou "třešničkou na dortu"! Jak lépe diváka uvědomit, že už je konec po další zbytečné statické obřadní scéně s královnou Viktorií!? Chtěl bych znát jaké změny, škrty a připomínky měl k tomuto povolaný dramaturg A. Novák, nebo jestli byl jenom permanentně připsán do divadelního programu.

Tříhodinová délka představení je v případě, kdy děj nemá žádnou gradaci, neúnosná - zde by alespoň prospěly škrty na dvouhodinovou stopáž. Myslím, že už by mělo být trochu samozřejmostí, aby délka muzikálu měla standartní dvě (možná dvě a půl) hodiny, které by byly napěchovány vším, aby divák neměl šanci se nudit. Více dojmů v menším časovém úseku zvyšuje i jejich intenzitu. "Jak prosté!"

Tento muzikál mi trochu připomínal oživlou ukázku stavu oper před uvedením na tehdejší dobu dramaticky geniálního a přelomového Dona Giovanniho. Tehdy libreto oper pouze jednoduše spojovalo (skoro až "oslími můstky") jednotlivé pěvecké výstupy tehdy populárních operních subret, které pouze předváděly svůj pěvecký talent a možnost s přehledem vyzpívat i ty nejvyšší tóny. Jednotlivé árie tak byly skládány pouze pro naléhavý efekt - a ne pro vyznění celého dramatu... Není to ale až tak hrozné jako v Času růží.

Tím se dostávám k hudbě, která kombinuje všechny možné žánry, které již byly v muzikálech použity. Nezazněla žádná melodie, kterou bych si teď při této "zpětné vazbě" vybavil. Ovšem instrumentace pro orchestr je velmi profesionální, což je ale v případě absence "kultovních" melodiích málo. Nemůže tu ani být řeč o celkové hudební celistvosti či harmonii, které bez váhání dosáhl již zmíněný K. Svoboda v Draculovi. Orchestr pod vedením M. Kumžáka byl velmi dobrý, jedno z mála na co se dá v Karlíně spolehnout, když pominu to, že by orchestr mohl snížit intenzitu hlasitosti a dát více prostoru zpěvákům - ne se s nimi doslova přeřvávat, ale podpořit je.

Druhý největší problém byl zvuk, který mi vadil již potřetí a zdá se mi, že zde byl skoro až předimenzován - tedy neúměrně k velikosti sálu. Velmi špatně ozvučen byl i Jesus Christ Superstar a Sestra v akci! České texty písní tedy hodnotit nebudu, protože jsem jim z poloviny nerozuměl, což je na této scéně dost velký problém.

Choreografie a light design - to vše bylo standartní a nadprůměrné, bohužel ale ničím objevné či originální. Režie možná vymyslela pár vtipných gagů, ale jinak jsem si snad všiml jenom "invence" v tom, že herci častokrát přebíhali po jakési "forbíně" kolem orchestru. Bojové scény se mi zdály směšné a jen "na oko". Velmi záleží, z jaké blízkosti je pozorujete. Stále si ale myslím, že to není to, co by mohlo na divadle tolik zaujmout - zvlášť příznivce akčních filmů. Co musím bez výtek pochválit, jsou krásné kostýmy.

Další samostatnou kapitolou je scéna M. Horáčkové Hořejší, která je určitě působivá a funkční. Na mě ale působila velmi kýčovitě (to ani nezmiňuji projekce - třeba při čtení dopisu) a neustálé posunování kulis interiérů a maket viktoriánských domů pomocí pobíhajících kulisáků akorát rozptyluje a zmenšuje můj celkový dojem. Interiér horského sídla u vodopádů v Reichenbachu se mi zdál jako seskládaný pêle-mêle z všemožných kusů honosného nábytku. Scénografii chybí rukopis scénografa a originální nápad či alespoň styl, který by celou scénu v průběhu hry zcelil. Rozhodně ale nemůžu zapomenout na povedenou scénu s vlakem, kde se obě roviny příběhu konečně nějak zajímavě prolnuly.

V pátku 14. prosince 2017 v hlavní roli zrovna účinkoval alternanující Lukáš Janota z MdB, který je velmi skvělý muzikálový herec, ale tohle představení z mého pohledu neutáhnul. Chybělo mu určité charisma a "protřelost", tím právě disponuje V. Dyk, který by měl bez diskuze hrát všechny reprízy bez alternace stejně jako L. Bílá v Sestře v akci. Myslím, že by tak muzikálu velmi pomohl a je to v důsledku evidentní, když celý marketing je postaven na jeho úspěšnosti a popularitě. Navíc oproti Janotovi disponuje i větší výškou, takže se určitě nemůže ztratit v taneční company (jako právě trochu Janota). Ono je potřeba zmínit, že už z 3. řady na 1. balkónu je hůř vidět - a to vstupné jedné vstupenky v této zóně stojí 650 Kč! Ostatní obsazení je ale již vyrovnané. Pouze nechápu obsazení F. Rajmonta a J. Dulavy, když určitě existuje tolik skvělých muzikálových herců možná i s lepším smyslem pro humor a pointu... Zase je zde znatelně vidět rozdělení, kdy herci mají za úlohu hrát a zpívat, takže company musí hlavně tančit (jejich zpěv vyvažují off stage zpěváci sedící v orchestru)... V ukázkovém muzikálu by tyto tři prvky měly být vyrovnané u každého herce.

Aby toho nebylo málo, tak v druhé polovině za průběhu hry na jevišti nekontrolovaně vzplanula maketa jakéhosi pouličního barelu, která se nakonec musela uhasit hasicím přístrojem. Nevím, jestli to bylo způsobené tím, že jeden z company do toho barelu hodil sesbírané kusy roztrhaných papírů, které poté nechtěně chytly za pomoci v maketě nainstalované pyrotechniky, čímž začal výzdobu divadla ničit také nesnesitelný černý kouř, kvůli kterému museli zaměstnanci divadla po zbytek představení větrat otevřenými dveřmi do sálu. Těmi bohužel poté proudil až chvílemi nepříjemně studený vzduch. Musím ocenit, že se i s ohledem na potíže hrálo dál a zbytky šedého popela byly na jevišti zameteny... Rozhodně to ale opět celkovému dojmu vůbec nemohlo a většina diváků se radši zajímala o nehodu než o dění ve hře. Další ohnivé efekty (inscenátoři jimi opravdu nešetřili - asi mají ponětí, že čím více ohně je, tím vznikne i větší show), které byly ve hře asi pro účinný efekt použity, vzbudily u diváků i mezi herci spíše jen pousmání a glosování situace, aby opět něco "nechytlo". Takové věci by se prostě už jenom z principu neměly stávat na scéně, která si za divadelní zážitek účtuje nemalé vstupné! To ani nemluvím o jedné z dívek v company, které v průběhu taneční choreografie upadl klobouk. I taková maličkost pro mě jednoduše působí jako pěst na oko a není to nic než zbytečná a rušící chyba.

Závěrem (v návaznosti na potíže s ohněm) musím ještě podotknout, že je směšné, že vstupenky na mnohem kvalitnější a lépe hodnocené muzikálové produkce stojí v Městském divadle Brně průměrně kolem 500 Kč. V HDK stojí nejdražší necelých 1000 Kč. Pokud ovšem koupíte o něco levnější, tak se Vám díky viditelnosti znatelně zhorší celkový dojem (mluvím hlavně o balkónech).

V případě takových cen vstupenek (a koneckonců i uvádění směšných inscenací jako je Čas růží) by možná bylo už adekvátní, kdyby vedení HDK převzal někdo jako producent F. Janeček, který by k těmto cenám určitě zaručil odpovídající kvalitu (kdyby ovšem nechtěl uvádět muzikály po způsobu Broadwaye v Goja Music Hall za cca stejné ceny - ale úplně jiné kvality).

S odstupem času musím uznat, že můj dojem určitě snížilo nevystupování V. Dyka, který by svou spontánností byl jistě celému provedení velmi k prospěchu (stejně jako když již zmíněná L. Bílá zakrývá v Sestře v akci svou bezprostředností, talentem a rolí doslova šitou na tělo některé inscenační nedostatky, které jsem si uvědomoval až později). Zjistil jsem si navíc, že V. Dyk vystupoval pouze ve dvou reprízách z pěti po sobě hraných...

Na to že mělo být představení vyprodané, zbyla v sále značná část volných míst. Po celou dobu jsem zaznamenal zvláštní a trochu roztržitou atmosféru, ke které přispěla právě i nehoda s ohněm. Velmi mě provokovala velká část diváků, která si fotila a točila záběry z představení na mobil. Jeden pán sedící přede mnou si dokonce o přestávce přinesl Red Bull, který si vypil během druhé poloviny. Zdálo se mi, že diváci vůbec nebyli vtaženi do dění na jevišti.

Tento muzikál se pro mě stal nanejvýš "kultovní" jako typická učebnicová ukázka toho, jak se v Karlíně za éry Egona Kulhánka produkují povrchní komerční muzikály. Není čas na změnu a přestat je dělat stylem, kvůli kterému značná část diváků muzikálem opovrhuje?

(Hodnocení: 40 %)

TS


Další články tohoto uživatele na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.