Čas: 9:00 7. dubna 2013
Místo: Divadlo Kampa
Kdo: Já, technik Dalibor

Devět nula pět… devět deset… Sakra, kde všichni jsou? Začínáme v devět, ještě jsem jim to včera psala. To bude průšvih!

Takové myšlenky se mi honily hlavou v prvních minutách mikroworkampu, který jsem organizovala pro Divadlo Kampa v rámci Měsíce mezinárodního dobrovolnictví od Inexu. Naštěstí během několika minut přišly dvě účastnice a vše bylo zachráněno.

O co šlo: Měsíc mezinárodního dobrovolnictví vyhlásil Dobrovolnický klub Inexu – Sdružení dobrovolných aktivit a během něj jsme my, zkušení dobrovolníci, sdíleli svoje zkušenosti ze zahraniční a pořádali jsme různé akce, abychom přesvědčili i další lidi, aby jeli na workcamp. Co to je? Většinou čtrnáctidenní pobyt v cizí zemi ve skupině nejčastěji deseti dobrovolníků z celého světa, kteří všichni společně pracují šest hodin denně, pět dní v týdnu pro nějakou místní neziskovku. To vše zadarmo, respektivě jen za ubytování a stravu. Proč bych něco takového měl(a) dělat? Odpověď jsme nabízeli v Divadle Kampa.

Když jsme se konečně sešli, dali si čaj na probuzení a seznámili se s místním prostředím, pustili jsme se do práce: „Pod hledištěm máme prostor, kde jsou schované rekvizity k různým místním inscenacím. Uklidit mezi nimi je v podstatě nemožné.“ Tomu se říká dobrovolnická výzva!

Židle z Kvidoule a pes snad z inscenace o Sherlocku Holmesovi. Taky spousta prachu a drobností, které zapadli do temných divadelních útrob nepozorným divákům. To všechno jsme zbavili nečistot a bakterií, úplně jako z reklamy na oblíbený univerzální čistič.

Kromě běžného vytírání a úklidu hlediště, nás čekal nepořádek i vysoko nad hlavami běžných návštěvníků: „Máme tu stropní podhledy se zářivkami, které jsou částečně otevřené. Když se tu koná koncert a hudebník se do toho trochu opře, slétává do hlav diváků nejen líbezná hudba, ale také spousta prachu z těchto podhledů,“ referuje o nepříjemné situaci Dalibor a přináší nám štafle. Jedna trůní na jejich vrcholu a druhá jak hermelínový plášť přidržuje vysavač, jehož hadice není na stropní akrobacii konstruována. Po dlouhém zápolení jsme zvítězili a já jen čekám na nadšené ohlasy příštích posluchačů.

Dobře, vysávání stropu je sice neobvyklé, ale v podstatě může být potřeba kdekoliv. Tak co něco ryze divadelního? Opona by stačila? „V jedné inscenaci herci zuřivě roztahují oponu, té to ovšem příliš nesvědčí. Jedno její poutko se utrhlo úplně a další visí na vlásku.“ No tak sundáme oponu, zašijeme pár stehy a bude hotovo, ne? A víte, jak se sundává opona? Těžko. Takže radši zpátky na štafle. Musím říct, že ve výšce pěti metrů jsem něco zašívala poprvé. Ale opona i další představení jsou tímto zachráněny!

Ale Kampa, to není jen divadelní sál, naší péči si žádalo i podkroví. Kromě běžného úklidu jsme vymalovali jednu stěnu, hned vedle dveří, na kterou se teď díky světlejšímu odstínu bude dát promítat.

Moje heslo zní: „Dobrovolnictví není charita!“ Takže tak úplně zadarmo jsme celou neděli Kampě nevěnovali. Za odměnu jsme mohli shlédnout legendární představení pro děti O vodníkovi z Čertovky. Jestli si myslíte, že dětská představení jsou pouze pro pětileté špunty, tak to se teda pletete. Už dlouho jsem se nenasmála tolik, jako u vodníkovy milostné básně nebo dětských komentářů, že tohle už přece vyprávěli včera. Vezměte svoje děcko, nebo si půjčte jedno od sousedů a vyrazte, znovu hrají už příští víkend.

A tolik zážitků v jediný den, umíte si představit, jak vypadá celých čtrnáct dní? Ne, nezkoušejte to a prostě se rovnou přihlašte ;-)