Blog redakce i-divadla

Zabitý Kiler
vydáno: 30.3.2012, Veronika Steffanová
Když má být hlavním hrdinou masový vrah, tak je téměř jisté, že se mnoho lidí přijde podívat aspoň ze zvědavosti. Důkazem může být i úspěšný americký seriál Dexter, ve kterém policista vraždí soudem nepotrestané násilníky. Na koho má pifku pro změnu český herec, se můžete dozvědět v A studiu Rubín v inscenaci jménem Kiler.

Jiří Pokorný si vymyslel postavu podivného herce, který se věnuje divadlu, ale zároveň by rád vydělal i nějaké peníze. Jak známo, nejvíce peněz si herec vydělá reklamou nebo účinkováním v nekonečném seriálu. Luboš však odmítá podílet se na plytkých telenovelách schválených dramaturgy českých soukromých televizí. A proto vraždí.

Inscenaci nelze upřít originální námět, který navíc těží z české přirozenosti, tedy z nadsázky a vtípků na účet vysoko postavených. Bohužel režisér a zároveň autor scénáře nebyl schopen nápad rozpracovat a bavit diváka ani tu slabou hodinku, po kterou představení trvá.

Už na začátku je jasné, že nikdo nikam nespěchá. Jana Pidrmanová a Gabriela Pyšná vejdou na jeviště a dlouhé minuty pouze posedávají kolem a kouří jednu cigaretu za druhou. Divák se zatím nudí a jediné napětí vyvolává kašlání jednoho z diváků. Jestlipak se přes ten hustý oblak tabákového dýmu prodýchá ke konci představení?

Konečně vchází Roman Zach a začíná zkouška Torquata Tassa pod režisérským vedením Jany Pidrmanové. Přehrávané dialogy plné sexistických gest vyvolávají pocit lítosti, za co divák zase vyhodil své v potu tváře vydělané peníze. Vrah nikde, myšlenka nikde, vtip do sálu uvaděčka asi zapomněla pustit. Zůstává pouze napětí, zda-li kašel, který ustal, znamená, že nešťastný divák zemřel nebo že si jeho plíce zvykly na nesnesitelný zápach cigaret.

Už to vypadá, že je vše ztraceno, ale v tom se odhaluje pravda, kdo je tady masovým vrahem. Dámy na jevišti se diví, nevěří a dokonce přemýšlí o udání na policii. Mezitím Roman Zach vysvětluje svoje zcela racionální důvody k tomu, proč se rozhodl ostřím zasáhnout do vedení televizí, státu a dokonce i do srdce člověka, kterého mnozí z nás považují za legendu. Divadlo se plní uvolněnou atmosférou a publikum smíchem potvrzuje, že závěr se podařil.

Stejné úrovně geniality jako závěr dosáhla i scénografie, i když tak trochu v opačném slova smyslu. Věřím, že Jiří Pokorný strávil spoustu hodin nad tím, jak to i v tak malém divadle, jakým je A studio Rubín, zařídit, aby aspoň část publika neměla výhled na střed scény, kde se herci pohybují. Nakonec vymyslel sloup, který umístil do popředí, a tím zcela zastínil výhled na část prostoru. Ale nezapomněl ani na diváky, kteří sedí na místech, ze kterých je vidět na větší část jeviště. Herce nechal nesčetněkrát mluvit zády k publiku, ti ho díky tomu mohou po celou dobu představení zcela ignorovat. Zbytečně velký stůl a všudypřítomný kouř už jen dokreslují v podstatě příšerný obraz.

Obávám se, že pražský Kiler nedosáhne stejné popularity, jakou si získal jeho miamský protějšek, ale na druhou stranu díky závěrečnému monologu si návštěvník z divadla odnáší pocit, že to sice byla hrozná ptákovina, ale vlastně docela pobavila.

Poznámka: Při dalším srovnávání se ukázalo, že celkový dojem z představení hodně závisí na tom, jak jsou zrovna v ten den herci naladěni. Za určitých okolností prý umí bavit diváka celou dobu, nikoliv jen posledních deset minut.

Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.

Další články tohoto redaktora na blogu


Komentáře k tématu bloguPřidat komentář

Přidat komentář

Zatím zde není žádný komentář.