Tři sestry ze Žižkova

65 %. Tři sestry ze Žižkova přirozeně zapadají do prostředí žižkovského dvorku, kde se odehrávají doslova na dosah divákům. Inscenace těží z kontaktu s prostorem – dění se rozbíhá nejen na dvoře, ale i uvnitř budovy, odkud postavy vstupují z oken nebo se objevují v prostoru u baru, což vytváří příjemně živý a neustále se proměňující svět. Dobová atmosféra je podpořena pěknou kostýmní prací, která citlivě dokresluje žižkovské reálie i celkový ráz inscenace. Celek mě dokázal vtáhnout a udržet pozornost po celou dobu. Z postav nejvíce vystoupili Ljuba (E. Nejedlá) a Josef Kratochvíl (V. Krátký), kteří na mě zapůsobili herecky nejpřesvědčivěji.

65 % Přesazení klasického Čechovova dramatu do žižkovského prostředí těsně před první světovou válkou je dramaturgicky nosný a inspirativní nápad. Režie navíc podtrhla komediální rozměr textu, který autor sám vždy zdůrazňoval. Z inscenace vyzařuje autentická atmosféra starého Žižkova, jež je umocněna volbou místa - hraje se přímo na dvorku Žižkovského divadla. Dějová linie zůstává věrná původní předloze, pouze jména figur získala českou podobu. Herecké výkony jsou poměrně vyrovnané, přesto nejvýraznější dojem zanechala interpretace Ljuby v podání E. Nejedlé. Žižkovská dramaturgická linka souboru mě baví.

65%. Převod Čechovovy tragikomedie do souřadnic předválečného Žižkova se povedl hladce. Dochází k významovému posunu, kdy se postavy neupínají ke vzdálené Moskvě, ale geograficky blízké Praze, neschopnost uniknout ze zaběhnutých kolejích je tak čistě v jejich mysli. Dvůr Žižkovského divadla je celkem dobře využit, scénograficky je inscenace minimalistická. Některé motivy původní hry zůstaly trochu upozaděny, ale jinak se režiséru M.Vokounovi podařilo namíchat zdařilý mix nostalgie a jemného humoru. Herecky mě nejvíce zaujala E.Nejedlá.

Žižkovská periferie a atmosféra doby krátce před první světovou válkou nejsou pro přenesení příběhu Čechovových Tří sester vůbec marnou kulisou. Tenhle originální nápad dobře funguje, tragikomická rovina nemotorného počínání všech postav, jejich neustálé nostalgické usebírání se i melancholický opar promarněných lidských snů jako by nám byly rázem ještě o něco bližší. Inscenace je příjemně zpestřující součástí prázdninové kulturní nabídky. Neváhejte si na některou z repríz přijít tak trochu zafilozofovat o krásách i bolestech života, pousmát se i lehce dojmout či zasnít, letní soumrak a prostředí dvorku ŽDJC zdají se být pro to jako stvořené.