Grázlové

Docela těžší hra, která není úplně jednoduchá na pochopení a vyžaduje od diváka maximální pozornost a soustředění. Přesto si myslím, že se ji zde povedlo zpracovat vcelku dobře. Posunutí do současnosti hře nijak neuškodilo a zobrazované témata jsou stále aktuální, byť možná ne přímo v našem evropském kontextu. Pochvalu zaslouží oba hlavní představitelé, tedy A. Bilík a F. Kaňkovský. Jsou to oni kdo drží hru na vyšší úrovni. Krom nich pak ještě vyniknul M. Nechvátal, který zahrál též velmi dobře. Nemůžu říct, že by mě hra výrazně strhla a odcházel jsem nadšen, ale i tak se mi hra líbila.

Pro mě z této inscenace vyčnívá Matěj Nechvátal, jehož schopnost pracovat se záměrně zpřelámaným jazykem mě "fakt dostala". Naopak "muži v pozadí" (Martin Hýča a David Šiktanc) u mě mají za celkový výsledek malé bezvýznamné mínus.

Zajímavý pokus o zesoučasnění klasiky, který ovšem vyšel jen zčásti. Ještě nikdy jsem například neslyšel partičku podobných grázlíků jako v inscenaci mluvit podobně vznešeným jazykem. Stejně nešťastně na mě působilo i pojetí postavy otce – jednalo se o zbytečně matoucí záležitost bez hlubšího smyslu. Režie často hrála pouze na efekt, nicméně se začínajícími herci dokázala pracovat velmi solidně, takže ve výsledku mě představení bavilo sledovat a zároveň jsem si představoval, jak by si asi poradili třeba právě s Schillerovými Loupežníky...

Minimálně kvůli výkonu Filipa Kaňkovského stojí za to tuto absolventskou inscenaci vidět!
Ovšem pozitiv je možno najít více, velice se mi líbila scéna rozdělená na temný les, kde přebývají loupežníci, a barevné panství Moorů. Marie Poulová plně využívá své němé role, kterou uhrála na výbornou. A protože je to mé první setkání s tímto ročníkem, vytipovala jsem si pár jmen k dalšímu sledování.

Co je trošku škoda, že Aleš Bilík ještě takto náročný text neumí podat přesvědčivě. Potenciál tam je, najdou se světlé momenty, ale jako celek má jeho výkon zatím rezervy.