Stopař

64,99% Hvězdou večera je pro mě Jan Brejcha, jehož scéna svou působivostí vypadá v Disku až nepatřičně. A pak samozřejmě Douglas Adams, který už zná Základní otázku. Jinak jde o sympatický úlet, který (naštěstí) předlohu "nezabíjí", ale spíše jí pokorně slouží.

Předsudek: Jako matfyzačka jsem nečekala, že by Damáci mohli na Stopařovi odvést dobrou práci. Chyba! Podle mě ho sehráli velmi dobře. Oceňuji, že tvůrci zvládli balancovat na hraně mezi snůškou vtipných hlášek a scének (kterými Stopař v zásadě je) a aspoň nějakou dějovou linií. Také se mi líbilo, že ze všech dílů vyzobali ty nejlepší kousky, které se podobně jako hlášky z Cimrmanů už vplížili do běžného jazyka. Po dlouhé době jsem v Disku viděla i skvělou scénu. Osobně vytýkám hlavně první část podle prvního dílu, která mě osobně tolik nebavila a ztrácela tempo. Pak už to ale nešlo zastavit.

Zběsilý let vesmírem. Tak nějak by se dal stručně a jasně definovat projekt, pod nímž je autorsky i režijně podepsán J. Lesák. Ačkoli se jedná o zábavnou podívanou, kde se po vzoru žánru sci-fi může stát víceméně cokoli, hra se nevyhýbá ani filozofičtějším otázkám. Inscenace nejvíce zaujme scénografií J. Brejchy trochu připomínající stavebnici - její devízou je lehká proměnlivost, což se projevuje na dynamice jednotlivých představení. Oceňuji také choreografickou stránku stejně jako opravdu velké nasazení všech hráčů, studentů. Další dobrý ročník KALDu.

Přiznám se, že jsem čekal o něco více, než jen citace jednotlivých pasáží ze Stopařova průvodce. Několikrát jsem se dobře zasmál, ale na tom má větší zásluhu Douglas Adams než tvůrci a herci této inscenace. Samotné provedení je dost průměrné a ani herecké výkony nejsou v žádném případě oslnivé. Navíc stejně jako knižní předlohy má i tato hra sestupnou tendenci, díky čemuž jsem cca od poloviny doufal v brzký konec.