Winterbergova poslední cesta

Divadlo F.X.Šaldy myslí i na náročnějšího diváka a na Malé scéně mu servíruje náročné, regionální téma. Pro leckoho může být strašákem délka představení (a krátit by se dalo), ale naprosto famózní výkon Václava Helšuse (oceňuji tu fenomenální paměť) vás uchvátí. Dobře mu sekunduje Martin Stránský.
Netradiční, ale zajímavá hra, s takovýmto divadlem se člověk nepotká často...

Inscenace rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co jsem za léta návštěv libereckých divadel zhlédl. Koneckonců kombinace Rudiš-Helšus je sama o sobě značným příslibem a ten se povedlo vrchovatě naplnit. Výsledkem je herecky i režijně silný mix pojednávající o klíčových otázkách identity, paměti, morálky, emocí a plynutí času, to vše dovedně odlehčeno subtilním humorem a ironickým odstupem. Na rozdíl od knižní předlohy je navíc představení poněkud snesitelnější, jelikož promluvy i narace v knize jsou zatíženy specifickým autorským stylovým postupem plným opakování a určité upovídanosti, což je v inscenaci realizováno s mírou a přirozeněji.

procenta dávám pouze za neuvěřitelnou pamět pana Helšuse zapamatovat si jeho nekonečné monology a pár vtipných okamžiků při výstupech herců ve vedlejší roli...

Winterbergova poslední cesta pro mě byla naprosto skvostným divadelním zážitkem. Přestože představení trvá více než tři hodiny, vůbec jsem nevnímala plynutí času. Obdivuji především výkon pana Helsuse, jehož náročné monology a množství textu zvládl s neuvěřitelnou lehkostí, profesionalitou a přesvědčivostí.

Velmi mě zaujal i samotný příběh, který postupně odhaluje minulost obou hlavních postav a zároveň citlivě propojuje osobní osudy s historickými událostmi. Závěrečné rozuzlení bylo silné a dojemné natolik, že mi ukápla i slza. Výjimečné představení, které mohu jedině doporučit.

Divadlo F.X.Šaldy myslí i na náročnějšího diváka a na Malé scéně mu servíruje náročné, regionální téma. Pro leckoho může být strašákem délka představení (a krátit by se dalo), ale naprosto famózní výkon Václava Helšuse (oceňuji tu fenomenální paměť) vás uchvátí. Dobře mu sekunduje Martin Stránský.
Netradiční, ale zajímavá hra, s takovýmto divadlem se člověk nepotká často...

Inscenace rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co jsem za léta návštěv libereckých divadel zhlédl. Koneckonců kombinace Rudiš-Helšus je sama o sobě značným příslibem a ten se povedlo vrchovatě naplnit. Výsledkem je herecky i režijně silný mix pojednávající o klíčových otázkách identity, paměti, morálky, emocí a plynutí času, to vše dovedně odlehčeno subtilním humorem a ironickým odstupem. Na rozdíl od knižní předlohy je navíc představení poněkud snesitelnější, jelikož promluvy i narace v knize jsou zatíženy specifickým autorským stylovým postupem plným opakování a určité upovídanosti, což je v inscenaci realizováno s mírou a přirozeněji.

Winterbergova poslední cesta pro mě byla naprosto skvostným divadelním zážitkem. Přestože představení trvá více než tři hodiny, vůbec jsem nevnímala plynutí času. Obdivuji především výkon pana Helsuse, jehož náročné monology a množství textu zvládl s neuvěřitelnou lehkostí, profesionalitou a přesvědčivostí.

Velmi mě zaujal i samotný příběh, který postupně odhaluje minulost obou hlavních postav a zároveň citlivě propojuje osobní osudy s historickými událostmi. Závěrečné rozuzlení bylo silné a dojemné natolik, že mi ukápla i slza. Výjimečné představení, které mohu jedině doporučit.

procenta dávám pouze za neuvěřitelnou pamět pana Helšuse zapamatovat si jeho nekonečné monology a pár vtipných okamžiků při výstupech herců ve vedlejší roli...

Divadlo F.X.Šaldy myslí i na náročnějšího diváka a na Malé scéně mu servíruje náročné, regionální téma. Pro leckoho může být strašákem délka představení (a krátit by se dalo), ale naprosto famózní výkon Václava Helšuse (oceňuji tu fenomenální paměť) vás uchvátí. Dobře mu sekunduje Martin Stránský.
Netradiční, ale zajímavá hra, s takovýmto divadlem se člověk nepotká často...

Inscenace rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co jsem za léta návštěv libereckých divadel zhlédl. Koneckonců kombinace Rudiš-Helšus je sama o sobě značným příslibem a ten se povedlo vrchovatě naplnit. Výsledkem je herecky i režijně silný mix pojednávající o klíčových otázkách identity, paměti, morálky, emocí a plynutí času, to vše dovedně odlehčeno subtilním humorem a ironickým odstupem. Na rozdíl od knižní předlohy je navíc představení poněkud snesitelnější, jelikož promluvy i narace v knize jsou zatíženy specifickým autorským stylovým postupem plným opakování a určité upovídanosti, což je v inscenaci realizováno s mírou a přirozeněji.

procenta dávám pouze za neuvěřitelnou pamět pana Helšuse zapamatovat si jeho nekonečné monology a pár vtipných okamžiků při výstupech herců ve vedlejší roli...

Winterbergova poslední cesta pro mě byla naprosto skvostným divadelním zážitkem. Přestože představení trvá více než tři hodiny, vůbec jsem nevnímala plynutí času. Obdivuji především výkon pana Helsuse, jehož náročné monology a množství textu zvládl s neuvěřitelnou lehkostí, profesionalitou a přesvědčivostí.

Velmi mě zaujal i samotný příběh, který postupně odhaluje minulost obou hlavních postav a zároveň citlivě propojuje osobní osudy s historickými událostmi. Závěrečné rozuzlení bylo silné a dojemné natolik, že mi ukápla i slza. Výjimečné představení, které mohu jedině doporučit.