Proti pokroku. Proti lásce. Proti demokracii.

Souhlasím s Michalem Novákem, že koncept, kdy nutně každý divák uvidí výraznou menšinu toho, co je k vidění, je důvod k naštvání. Za sebe bych dodal, že tematická linie "proti lásce" mi přišla výrazně slabší než zbylé "proti pokroku" a "proti demokracii". Naproti tomu oceňuji, že Divadlo Letí uvedlo tento text alespoň v nějaké formě, snad se jednou dočkáme divácky přívětivější verze (třeba ve formě skutečné trilogie).

Jednoduchý výpočet říká, že účastník této interaktivní hry vidí pouhou třetinu možného, a to je důvod k naštvání, nebo alespoň vyjevení přání vidět mikrohry Esteve Sorela v ucelenějším podání. Ambice „divadelní bojovky“ s bizarními průvodci mohla být také promyšlenější, méně únavná pro všechny zúčastněné. A ta zhlédnutá třetina? Nabídla setkání se zajímavým autorem, který poukazuje na degenerativní vývoj lidí zabředlých v zaklínadlech „moderní“ doby. Zajímavé postřehy se bohužel občas promísí s banalitou a pseudodramatičností, jež se v obludné podobě projevily hlavně ve společném finále.