V Republice Štěstí

Docela by mě zajímalo, zda vůbec samotný autor věděl, co přesně chce světu tímto textem (členěným do tří různorodých částí), beroucím si na paškál snad úplně všechny a všechno, sdělit. Nejsem si jist, zda nešlo jen o prvoplánovou touhu být za rebela. Přestože jsem po první části (je vedena jako konverzačka) začal spíš jen tápat a snažil jsem se pochytit dramatikovy myšlenky, které by se mi spojily v jakýsi celek s nějakou výpovědní hodnotou, tak nějak mě to celé bavilo. Možná k tomu přispěla i vizuální složka a dobré herecké výkony. Ale popravdě: recenzi na tento útvar bych psát nechtěl :)

74,99% Až příliš jasná zpráva o konci světa... Nebo alespoň o současné společnosti. Martina Schlegelová ji sice oděla do atraktivního divadelního kabátku, z ní trčící ostny poťouchlé ironie však (naštěstí) nezakryla.

65%. Inscenace neúprosně reflektuje nebezpečí manipulace diktátem konzumu v celé jeho zhovadilosti. Svou originální, ale poměrně náročnou stavbou nikterak nešetří ani divákovo vnímání, některé pasáže mně přišly zbytečně zdlouhavé. Kladně hodnotím využití prostoru, hudební složku, trefné herecké výkony a zdařilý odrazový můstek v podobě gradačního napětí první části, jež dává neomylně tušit, že tady brzy něco bouchne…

Náročnější hra, která klade značný důraz na divákovu pozornost a orientaci v textech. Zároveň ale též dobře pobaví notnou dávkou černého humoru. Autor si bere na paškál ledacos ze současné společnosti: rodinné vztahy, svoboda projevu, ochrana soukromí, posedlost léky a zdravou výživou, snaha o dokonalé tělo a další. Na všechny témata nahlíží originálním způsobem a dobře je reflektuje. Většina dialogů je velmi povedená a zazní i několik pěkných písní. Nicméně hlavní zradou je přílišná délka, kdy spousta zajímavých pasáží ve výsledku začne lehce nudit a nabytá pozornost se pomalu vytrácí. 65%.