Plzeň 1953

Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Záměr byl určitě dobrý, ale výsledek je paskvil. Představení Ján Šimko nezvládl ani jako autor, ani jako režisér. Podepsáni jsou dva dramaturgové - proč ani jeden nezakročil? (Záznam ze streamu, 18.4.2020)

ze záznamu

záznam
Ohmatávání nového divadelního prostoru, a navíc ne právě známý příběh herce plzeňského divadla Bohumila Vávry (1916-2007), který se soudně "svezl" s tzv. Plzeňským pučem (plzeňské dělnické bouře v období měnové reformy v r. 1953). Příběh určený pro malou scénu sleduje hereckou práci na zkoušce Goldoniho Lháře (?), prolínající se s politikou doby (měnová reforma, stržení sochy TGM, u kterého měl údajně být herec a komunistický činovník Josef Větrovec- ten to v roce 1990 veřejně popřel).
Přesný a až chladný M. Stránský, bohužel trochu přehnaná J. Kubátová.

Vynikajíci Martin Stránský jako Bohumil Vávra a Jan Maléř jako Josef Větrovec. Jenže - Zdeněk Mucha si nepamatuje text a hraje jaksi lyricko-pateticky, Apolena Veldová a Jana Kubátová zase hrají pro velké divadlo. Možná je to požadavek režiséra - pokud ano, nechápu důvod. Dokudramatu a komornímu prostoru sluší víc civilní herectví. Celé je to hodně schématické, osud Bohumila Vávry se ztrácí. Příšerné je natočené skandování, které je navíc - alespoň podle pamětníků - historicky nepřesné. Záměr jednoznačně chvályhodný, výsledek rozpačitý.

Opravdu hodně dobré představení, velmi potřebné a zajímavě vystavěné. Celý děj skvěle doplňují dobové dokumenty, úryvky z filmů. Martin Stránský ve skvělé formě a tak, jak ho chci vidět a jak je nejlepší... uměřený, přesný, mrazivý, opravdový, soustředěný, svou roli nekřičí (jak si, bohužel, zvykl jinde), při scéně procesu a závěrečného čtení dopisu mi běhal mráz po zádech.

Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Záměr byl určitě dobrý, ale výsledek je paskvil. Představení Ján Šimko nezvládl ani jako autor, ani jako režisér. Podepsáni jsou dva dramaturgové - proč ani jeden nezakročil? (Záznam ze streamu, 18.4.2020)

ze záznamu

záznam
Ohmatávání nového divadelního prostoru, a navíc ne právě známý příběh herce plzeňského divadla Bohumila Vávry (1916-2007), který se soudně "svezl" s tzv. Plzeňským pučem (plzeňské dělnické bouře v období měnové reformy v r. 1953). Příběh určený pro malou scénu sleduje hereckou práci na zkoušce Goldoniho Lháře (?), prolínající se s politikou doby (měnová reforma, stržení sochy TGM, u kterého měl údajně být herec a komunistický činovník Josef Větrovec- ten to v roce 1990 veřejně popřel).
Přesný a až chladný M. Stránský, bohužel trochu přehnaná J. Kubátová.

Vynikajíci Martin Stránský jako Bohumil Vávra a Jan Maléř jako Josef Větrovec. Jenže - Zdeněk Mucha si nepamatuje text a hraje jaksi lyricko-pateticky, Apolena Veldová a Jana Kubátová zase hrají pro velké divadlo. Možná je to požadavek režiséra - pokud ano, nechápu důvod. Dokudramatu a komornímu prostoru sluší víc civilní herectví. Celé je to hodně schématické, osud Bohumila Vávry se ztrácí. Příšerné je natočené skandování, které je navíc - alespoň podle pamětníků - historicky nepřesné. Záměr jednoznačně chvályhodný, výsledek rozpačitý.

Opravdu hodně dobré představení, velmi potřebné a zajímavě vystavěné. Celý děj skvěle doplňují dobové dokumenty, úryvky z filmů. Martin Stránský ve skvělé formě a tak, jak ho chci vidět a jak je nejlepší... uměřený, přesný, mrazivý, opravdový, soustředěný, svou roli nekřičí (jak si, bohužel, zvykl jinde), při scéně procesu a závěrečného čtení dopisu mi běhal mráz po zádech.

Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Záměr byl určitě dobrý, ale výsledek je paskvil. Představení Ján Šimko nezvládl ani jako autor, ani jako režisér. Podepsáni jsou dva dramaturgové - proč ani jeden nezakročil? (Záznam ze streamu, 18.4.2020)

Vynikajíci Martin Stránský jako Bohumil Vávra a Jan Maléř jako Josef Větrovec. Jenže - Zdeněk Mucha si nepamatuje text a hraje jaksi lyricko-pateticky, Apolena Veldová a Jana Kubátová zase hrají pro velké divadlo. Možná je to požadavek režiséra - pokud ano, nechápu důvod. Dokudramatu a komornímu prostoru sluší víc civilní herectví. Celé je to hodně schématické, osud Bohumila Vávry se ztrácí. Příšerné je natočené skandování, které je navíc - alespoň podle pamětníků - historicky nepřesné. Záměr jednoznačně chvályhodný, výsledek rozpačitý.

záznam
Ohmatávání nového divadelního prostoru, a navíc ne právě známý příběh herce plzeňského divadla Bohumila Vávry (1916-2007), který se soudně "svezl" s tzv. Plzeňským pučem (plzeňské dělnické bouře v období měnové reformy v r. 1953). Příběh určený pro malou scénu sleduje hereckou práci na zkoušce Goldoniho Lháře (?), prolínající se s politikou doby (měnová reforma, stržení sochy TGM, u kterého měl údajně být herec a komunistický činovník Josef Větrovec- ten to v roce 1990 veřejně popřel).
Přesný a až chladný M. Stránský, bohužel trochu přehnaná J. Kubátová.

ze záznamu

Opravdu hodně dobré představení, velmi potřebné a zajímavě vystavěné. Celý děj skvěle doplňují dobové dokumenty, úryvky z filmů. Martin Stránský ve skvělé formě a tak, jak ho chci vidět a jak je nejlepší... uměřený, přesný, mrazivý, opravdový, soustředěný, svou roli nekřičí (jak si, bohužel, zvykl jinde), při scéně procesu a závěrečného čtení dopisu mi běhal mráz po zádech.