My děti z druhé ruky

Osudy M. Znamenáčkové a M. Sikory, mladých herců neznajících své biologické rodiče ani přesný etnický původ, se staly výchozí inspirací pro zobecnění otázek hledání identity v realitě života v adoptivní rodině a ve společnosti s předsudky vůči etnickým menšinám. Režisér R. Štefančík a dramaturgyně I. Smejkalová se soustředili na problémy, jimž takové děti často čelí. Kumulací negativ do částečné fikce se otevřela témata, jimž nebývá věnován dostatečný prostor, smysl jednostranného pohledu je však sporný. Pokládal bych za výstižnější „příkoří“ vyvážit reálnými pozitivy, jež oba herce také potkávala a pomohla jim nalézt své místo a uplatnění.