Gagarinova ulice

Drsná, absurdní zápletka Burkeovy hry se rozvíjí v situační i konverzační komice protkané vulgaritou a hrubostí - záměrnou a smysluplnou. Její primární zápletka - politický boj mezi bezzubou, až absurdně komickou, levicí a pravicí vedený násilnými metodami - však sama o sobě poněkud zestárla, minimálně v podání inscenace v režii Ivana Krejčího. Tomu se nepodařilo najít klíč k tomu, jak inscenaci dnes uvést, aby působila aktuálně.

Hra s mcdonaghovskou zápletkou se věnuje tématu násilí v politickém boji, ale i osobnímu pojetí morálky a kam až je člověk schopen zajít. Střet pravice versus levice se za poslední čtvrtstoletí poněkud proměnil, a tak politická rovina hry nepůsobí tak aktuálně jako v době svého vzniku. Výrazné využití vulgarismů v dialozích mi nevadilo, i když si dovedu představit, že by se s nimi pracovalo účelněji. Herecky mě nejvíce zaujal M.Rozbroj v roli sekuriťáka, který se k únosu přichomýtne náhodou a snaží se být jakýmsi spojujícím prvkem, který uklidní vyhrocenou situaci.