Za noci našeho bytí

54,99 % Jevištní báseň, již jsem bezprostředně po zhlédnutí (jako celek) nepochopil a nedlouho poté zapomněl. Zůstaly jen útržky vzpomínek, pocit pochybností o tvorbě i žití.

Mladý básník P. Hlavsa se nechal inspirovat texty Melvilla, Vila-Matase a především Pessoa. Přimíchal k tomu něco ze svých básní, a vzniklo z toho zajímavé představení pod taktovkou L. Ferenzové. Každý si ze hry jistě odnese něco jiného, ale mě nejvíce zaujaly myšlenky, které má každý tvůrce ve své hlavě v nekončící noci ve svém osamění. Zajímavě do děje vstupuje J. Kozubková jako autorův výtvor (zvláště oceňuji příjemný zpěv). Výkon J. Šmída mi chvílemi přišel trochu nevyrovnaný, ale možná to je tím, že měl vedle sebe jako vždy skvělou Anitu Krausovou, jejíž postava dávala celé hře smysl.