Drákula

65 % Za největší devízu mladoboleslavského nastudování považuji hudbu Z. Dočekala, která zásadně utváří atmosféru inscenace, s níž citlivě pracoval i režisér P. Mikeska, a to především v její první části. Bohužel místo toho, aby napětí gradovalo, v závěru druhé části zvolna pohasíná. Chybělo mi efektní zakončení, které by ve mně zanechalo výraznější diváckou stopu, o niž se zasloužily „alespoň“ vyrovnané herecké výkony v čele s vynikající E. Reiterovou. Psáno z reprízy zhlédnuté na hradě Kost.

65% - Režisér Petr Mikeska vytvořil v Boleslavi působivou inscenaci, v níž se mu zejména v první polovině úspěšně daří budovat napětí v již klasickém hrůzostrašném příběhu. V druhé části bohužel inscenace trochu trpí přílišnou délkou: cyklí se v ději (nekonečné pátrání) i ve využitých jevištních prostředcích. Jako se oposlouchává efektní a výrazná hudba Zdeňka Dočekala, tak se okoukávají postavy Rau (Eva Reiterová mě opět nadchla) a tří Drákulových "žen" a jejich projevy, včetně choreografie v řídkých pohybových sekvencích. Inscenaci by prospěly výraznější dramaturgické zásahy i přesnější vedení herců v rolích Arthura, Jonathana a Helsinga.