Národní divadlo moravskoslezské [Divadlo Jiřího Myrona]
<< Tři mušketýři | Válka s mloky >>
Joseph Bédier, Janusz Klimsza
Tristan a Isolda
Premiéra: 13.6.2013 | 2:20
Překlad románu: Eva Musilová. Dramaturgie: Klára Špičková. Scéna: David Bazika. Kostýmy: Tomáš Kypta. Výběr hudby a režie: Janusz Klimsza.
Poslední uvedení: duben 2014.
Poslední uvedení: duben 2014.
Andrea Mohylová, Igor Orozovič / Aleš Bílík, František Strnad, Veronika Lazorčáková, Jan Fišar, Anna Cónová, Petr Houska, David Viktora, Tomáš Jirman, Vladimír Polák, František Večeřa, Jiří Sedláček, Robert Finta, Renáta Klemensová, Pavlína Kafková, Lada Bělašková, Petra Lorencová...
Nová dramatizace románu, zpracovávajícího legendárního příběhu milenců, kteří v osudové hře prohráli své štěstí. Zlatovlasá Isolda zachrání nenáviděného Tristana, nevědomky s ním ale vypije čarovný nápoj lásky, který je určen pro ni a jejího ženicha krále Marca. Milostný trojúhelník, zrada a osudová vášeň Tristana a Isoldy se ale může stát zhoubou pro celé království...
inscenace již byla stažena z repertoáru
Volby
Hodnocení (5)
HODNOCENÍ REDAKCE
Jiří Landa 30 %
30.11.2013 | 3035 hodnocení
+ souhlasím
Klimszova dramatizace příběhu o Tristanovi a Isoldě se bohužel nepovedla. Mnoho dialogů bylo vystavěno tak, že ve scénickém provedení působily nechtěně směšně. Režisér navíc samotnou inscenaci zanesl patosem a velkými gesty, což jen rozporuplný pocit z viděného umocňovalo. Výsledku nepomohla ani scéna D. Baziky, která měla možná působit jednoduše funkčně, jenže opak byl pravdou. Na scéně tak neustále něco padalo, bouchalo, točna se otáčela, ale bez zásadního významu. A co je to za Tristana a Isoldu, kde je především Isolda A. Mohylové méně výrazná než např. Abatyše A. Cónové provázející dějem?
HODNOCENÍ UŽIVATELŮ
Národosolsobě 40 %
1.12.2013 | 331 hodnocení
+ souhlasím
nebo tak...60%,pohlédnu-li na to následující optikou: V době, kdy se půlka tvůrců snaží o záměrnou béčkovitost, jsme díky časové bublině obklopující ,,kamenná divadla měšťanského typu''(ta formulace mě nikdy neomrzí) shlédli béčko starosvětsky upřímné, anachronicky naivní, téměř dojemné. Je to jako Xena, než v ní převládla ta sebereflexivní tendence pozdějších sérií, nebo jako televizní inscenace ze sedmdesátých let (to je vzhledem k užitému vizuálu patrně nejpřesnější přirovnání.) Jen škoda, že obdiv k autentickému braku nevydrží cca 3 hodiny, mohlo to být i 70%.
Komentáře uživatelů nevyjadřují stanovisko redakce. Názory jednotlivých redaktorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko celé redakce.