Národní divadlo [Nová scéna]

Duchové jsou taky jenom lidi

Premiéra: 17.6.2021
Audiovizuální projekt vytvořený místo inscenace, která nemohla být realizována a prezentována ve standardních podmínkách.
Překlad: Viktorie Knotková. Dramaturgie: Nina Jacques. Scéna: Antonín Šilar. Kostýmy: Ivana Kanhäuserová. Hudba: Ivan Acher. Kamera: Šimon Dvořáček. Režie: Kamila Polívková.
Hra německé autorky nejmladší generace, která v ní vynáší na světlo to, co není příjemné poslouchat – hlas bezmocnosti, pronikající do našich uší bez vyzvání a naléhavě. Staří lidé. V domovech důchodců nacházejí své poslední útočiště. Kdysi měli energii, vedli soukromý a občanský život, a teď jejich těla jen předstírají, že jsou tím, čím kdysi byla. Střepy zkušeností, řeči, které se nedostanou přes okraj postele, krevní podlitiny, jež lze vysvětlit jako „náklonnost ošetřovatelů“. Sny se mění v noční můry, člověk se spotřebovává zevnitř...
Národní divadlo
Hodnocení inscenace
Redakce
-
Uživatelé
80 %
8011000
Chci vidět - přidat do seznamu

Volby

Hodnocení (1)

HODNOCENÍ UŽIVATELŮ
J.anek  80 %
(zadáno: 6.8.2021, počet hodnocení: 371)
přínosný / zajímavý komentář
Národní divadlo nabízí hořkou meditaci o krutosti stáří, o umírání, o čekání na to, co nepřichází.
15 krátkých videí o beznaději, strachu, vzteku, bezmoci.
Kulisy jsou neútulné - nahlížíme do domovů důchodců, do domů smrti. Květiny rostou, ale vypadají jako mrtvé.
A ošetřovatelé jsou profesionální, odtažití, cizí.
Inscenace o tom, co nechceme vidět ani slyšet. O čem se mlčí.

Komentáře uživatelů nevyjadřují stanovisko redakce. Názory jednotlivých redaktorů nemusejí vždy vyjadřovat stanovisko celé redakce.