Duchové jsou taky jenom lidi

Hra německé autorky nejmladší generace, která v ní vynáší na světlo to, co není příjemné poslouchat – hlas bezmocnosti, pronikající do našich uší bez vyzvání a naléhavě. Staří lidé. V domovech důchodců nacházejí své poslední útočiště. Kdysi měli energii, vedli soukromý a občanský život, a teď jejich těla jen předstírají, že jsou tím, čím kdysi byla. Střepy zkušeností, řeči, které se nedostanou přes okraj postele, krevní podlitiny, jež lze vysvětlit jako „náklonnost ošetřovatelů“. Sny se mění v noční můry, člověk se spotřebovává zevnitř...