Pustina

85% Spojení Pavla Zajíčka, Miroslava Bambuška a DG307 je kombinace jako stvořená pro zachycení syrového obrazu undergroundu. Jako kdyby před vámi ožilo některé ze samizdatových čísel Revolver Revue (především v hudebních vstupech), jenže doplněné o Bambuškův punk a cit pro site-specific, který se projevil i v přístupu k prostoru velkého sálu Studia Hrdinů. Troufám si říct, že tak dobře si s ním doposud snad ještě nikdo neporadil. Pokud nepatříte mezi pamětníky, máte šanci dotknout se jednoho fenoménu - ovšem asi jen v případě, že se s tvorbou P. Zajíčka a DG307 důkladněji seznámíte předem.

55% Zajímavý nápad podívat se divadelním jazykem na básnickou tvorbu P. Zajíčka nenašel adekvátní režijní naplnění. Smysl spousty (aspoň pro mě) „DADA scén“ rozklíčují jen lidé, kteří se kolem Zajíčka pohybují v bezprostřední blízkosti. Přesto nelze pominout fakt, že několik obrazů, v nichž se hojně využívaly filmové dotáčky, byly dost působivé. Kvalitní hudební doprovod a maximální herecké nasazení, zejména M. Mejzlíka a J. Maryška. Nemohu se však ubránit dojmu, že ze všech těch „surovin“ mohlo vzniknout něco zásadnějšího.

Civilně sugestivní Pavel Z., bard českého undergroundu, v roli sama sebe, vyřvávající (vlivem zdravotní příčiny) své zdánlivě přímočaré texty a hudební nálož „dégéček“, která rozduněla Studio Hrdinů, jsou největšími devizami tohoto projektu. Zbývá Pustinu ještě nějak divadelně inscenovat. Podařilo se to napůl, zejména díky Miloslavu Mejzlíkovi, který nachází hereckou nadsázku pro postavu matky či posléze estébáka. Ostatní výstupy (obstarávají je Jiří Maryško a Halka Třešňáková) zůstávají izolované, divadelně nenaplněné, nebo vyžadují seznámení se soukromým životem Pavla Z.

Tvorba Pavla Zajíčka s odkazy na jeho život ve specifickém ztvárnění, v němž jsou kromě herecké interpretace velmi významné také výtvarná, hudební a zvuková složka. Smysl konkrétních výjevů pochopí a docení především ti, kteří Zajíčkův život či jeho dílo dobře znají. Ostatní porozumí patrně jen chvílemi, ale i oni mohou být silně zasaženi působivou formou, respektující mnohovrstevnatost textů. Osobní přítomnost samotného Zajíčka a kvalitní živý hudební doprovod DG 307 je významným bonusem.

Dílo Pavla Zajíčka a DG 307 je skvělé. Kdyby člověk celou dobu jenom poslouchal, mohl by dát stoprocentní hodnocení a spokojeně odejít. Součástí je však samozřejmě také vizuální stránka, která je o mnoho slabší. Těžkopádně alternativní a za každou cenu "zajímavá" vystoupení dalších aktérů narušují naléhavost Zajíčkových veršů, které by si zasloužily provedení na vyšší úrovni.