Tu noc těsně před lesy

Příběh cizince mezi lidmi, inscenace, jejíž bezesporu největší předností byl výkon Michala Balcara. Viděno ve Strašnicích, na Stalinu to zdá se byl ještě silnější zážitek.

Noc, během níž se bortí zábrany, pravidla i meze a tóny poznání vyznívají jaksi jinak. Získat nebo ztratit? A co když náhle nejschůdnější variantou zdá se únik? Tleskám maximálně autentickému prožitku Michala Balcara.

Až mě příště někdo osloví, jestli nemám oheň, už se na něj nikdy nebudu dívat jako dřív. Michal Balcar předvedl neuvěřitelně sugestivní výkon a já necítila potřebu hledat smysl, příběh - stačilo mi jen u toho být.

Monodrama o vyděděnci, potácejícím se v nočním městě. Nadčasová hra o rozpadu hodnot, o neuchopitelnosti bytí. V prostorách u bývalého Stalinova pomníku inscenace výmluvně rezonuje. Pronášené věty jakoby odkazovaly na to, čeho jsme svědky jen o pár metrů dál. Výborný Michal Balcar dokáže nejen „hrát“, ale skvěle reaguje na náhodné kolemjdoucí, bere je do hry. Specifický zážitek.

Čtyřicet let starý text uvedli ve Strašnicích s překvapivě uvěřitelnou aktuálností. Vyvrženec společnosti v suverénním podání Michala Balcara nenechává ve svém monologu diváky na pochybách, že ač vlastně přesně neví kudy kam, má jisté přesvědčení, které bude prosazovat, ať už je společnost naladěna jakkoliv. Zoufalá snaha postavy navodit smysluplný dialog pak nezadržitelně směřuje ke konci, který jednoduše nemůže být happy endem. Ve Strašnicích vznikla další hra, jež klade neodbytné otázky, které si divák musí zodpovědět sám, což potvrzuje, že dramaturgie tohoto divadla jde správným směrem.